![](PhotoAlbums/PHIL%20-%20Manila/thumbnails/p2240009.jpg)
Úplně poslední zastávkou v naší cestě po Filipínách byla
Manila. Ne, že by nás to tam nějak zvlášť lákalo, ale potřebovali jsme den rezervu pro případ potíží s lety z Coronu - po zkušennostech z Legaspi jsme nechtěli nic rikovat. Najít ubytování nabyl problém - nechali jsme se dovézt do "centra" a hned v druhém hostelu sehnali pokoj za pohodovou cenu. Ještě ten večer jsme vyrazili hledat midgets (trpaslíky?). Pro vysvětlení - Patrik nás naočkoval, že prý slyšel, že je v Manile bar, kde jsou trpaslíci. K mému překvapení jsem našel bar "
Hobbit house" v průvodci - prý ho založil nějaký fanoušek pána prstenů. Takže jsme do baru zašli, dali si relativně dobrou večeři, nechali se obsluhovat midgets a na závěr koupili Mirečkovi (měří 2m) tričko s nápisem "Co je malé, to je hezké". Já na něj plánuju ještě přidělat velkou šipku ukazující dolů k pasu :) Velkým překvapením byla nabídka všech možných piv a to včetně českých.
![](PhotoAlbums/PHIL%20-%20Manila/thumbnails/img_8953.jpg)
Druhý den jsme nejdříve dopoledne strávili koukáním na hokej naši vs. finsko a po velkém zklamání vyrazili na snad jedinou památku v Manile -
čínský hřbitov. V průvodci o něm píšou, že je to nejlepší bydlení v Manile a po příchodu jsme pochopili, co tím myslí. Hřbitov je totiž v podstatě město. Má svojí bohatou čtvrť, bytovky... Hrobky jsou postavené v doslova domech - ty v sobě navíc mají toalety a zázemí pro rodinu, když přijdou mrtvé navštívit a dát si v hrobce piknik (opravdu). Ti nejbohatší si dopřáli pro posmrtný život i klimatizaci. Průvodce nám s radostí líčil kolik která hrobka stála - ty levnější jsou už za 500 000 Kč, dražší jsou i přes milion.
![](PhotoAlbums/PHIL%20-%20Manila/thumbnails/img_9012.jpg)
Samostatným zážitkem byla návštěva
spalovny. Nás by tam v životě nenapadlo jít, ale průvodce nás tam v podstatě dostrkal a v zápětí se nás ujal spalovač a provedl nás zázemím. Dozvěděli jsme se, že spálení jednoho nebožtíka trvá hodinu a půl, stojí jenom 4000Kč a každá pec jich zvládne kolem 6ti denně. Spaluje se pomocí dieselu a elektřiny. K naší nevíře neskončilo u ukázky "vjezdu" do pecí - zavlekl nás i do zadní části k pecím, kde nám jednu otevřel a železným hráblem naaranžoval spalované kosti tak, abysme viděli hrudní koš. Korunu všemu nasadil jeho kolega, který akorát vybíral popel z pece vedle a vesele nám strkal před nos to co vyhrabal.Uf, ještě teď se z toho vzpamatováváme...
![](PhotoAlbums/PHIL%20-%20Manila/thumbnails/img_8951.jpg)
Jako kompenzaci za ten šok jsme si na konci mírně vystřelili z průvodce. Evidentně často provází čechy, tak nás poprosil o překlad dvou frází. Výsledek můžete
vidět na obrázku. Škoda, že nebudeme u toho, až s tím někoho přivítá :) Ondřej si chtěl koupit čínský čajový set a žil v představě, že ho musí mít i na Filipínách v
činské čtvrti. Já už jsem jich v asii pár viděl a byl jsem mírně skeptický, ale proč to nezkusit. Najít chinatown nám chvíli trvalo - lidé nás posílali od čerta k ďáblu (téměř doslova), ale k čajovému setu jsme se nejblíže dostali v "tea house", kde servírovali čaje z pytlíku do bakelitových kalíšků. Při procházení trhy jsme budili pozornost a "hey Joe" (pravděpodobně pozůstatek z doby, kdy tu byli američtí vojáci, kterým se říkalo "G I Joe"). Notně uondaní jsme to po třech hodinách vzdali.
![](PhotoAlbums/PHIL%20-%20Manila/thumbnails/img_9074.jpg)
Nezmar Ondřej se pak ještě sebral a vyrazil do
Mall of Asia, což je (prý) největší nákupní centrum v Asii. Vrátil se po třech hodinách s půlkilovým pytlíkem jedlých kaštanů, takže úspěch neslavil ani tam. Já si mezi tím dal sprchu, večeři a masáž, takže jsem byl podstatně spokojenější :)
![](PhotoAlbums/PHIL%20-%20Manila/thumbnails/img_8611.jpg)
Další den už pak byl ve znamení přesunu
zpátky domů. První let jsme měli z Clarku, který je cca 80km na sever do Manily. Přesun autobusem trval přes 3 hodiny - doprava v Manile je neskutečná. Letěli jsme s AirAsia přes Kota Kinabalu do Kuala Lumpuru. V Kota Kinabalu jsme měli hodinu na přestup a stihli jsme to doslova na minutu - AirAsia umí odbavit pouze na jeden let, takže jsme museli projít imigračním a čekat na kufry. Ještě, že jsme dva - zatímco ja vyhlížel kufry, Ondřej nás oba zacheckoval. Další spojení na Istambul a pak Vídeň také vyšly, takže jsme překvapivě vše zvládli a Kačka si nás odvezla do
Prahy...
![](%3D)