Cesta na druhy konec sveta nebyla vubec jednoducha, skoro bych rekla ze byla dramaticka, i kdyz podle Vladi (znameho toho flegmatika) to bylo normalni.
Normalni bylo, ze me uz v Praze letuska nechtela odbavit nebot nemam vizum do USA. Meli jsme totiz letet do Londyna a odtud do Aucklandu pres Los Angeles. Predpokladala jsem, ze vizum nepotrebuji, nebot se nejedna o tranzit, kdyz ani neopustim letiste a nemenim lety. Jak se ukazalo, vizum bylo treba. Takze jeste v Praze na letisti jsme s pomoci Vladova maleho laptopu a meho firemniho wifi pripojeni zazadali o viza.  
Normalni taky bylo, ze uz v Praze jsme meli hodinu zpozdeni kvuli technickym problemum. Takze nam najednou na prestup v Londyne zbyvala tak hodinka cisteho casu, a to (jak se ukazalo), bylo opravdu malo.
Naposto normalni bylo, ze v Londyne nechteli pro zmenu odbavit nas oba. Pry bez zpatecni letenky nas nikam nepusti. Takze jsme opet zapojili laptop a wifi a kupovali letenku do Australie, ovsem jeste predtim zadali o viza do  Australie, to aby to nebylo jednoduche, tak jedno  bez druheho pry nejde. No a jelikoz jsme na tohle vsechno diky tomu zpozdeni z Prahy meli malo casu, museli jsme letet misto v 16 az ve 21 pres Hongkong a ne pres Los Angeles, jak bylo puvodne v planu. Takze moje narychlo vyrizene vizum do USA mi uz bylo nanic :) Vykompenzovane jsme to meli tim, ze jsme sedeli v te lepsi ekonomicke tride a meli celou trojsedacku pro sebe.
Pri odletu z  Hongkonku uz bylo fakt normalni, ze jsme se opet trochu zdrzeli kvuli vyndavani zavazadel z letadla nejakeho chudaka, ktery nestihl let.
Naprosto nenormalni bylo, ze po priletu do Aucklandu jsme tam meli nase zavazadla! Navic neposkozena! Tak tohle byl maly zazrak.....
V Aucklandu nas cekala biosecurity, kontrola zda nemate neco, cim byste mohli nakazit kiwi ostrov. Prohledli nam nase vzorne umyte trekove boty, ale stan nam pro jistotu nejak vydesinfikovali.
Ve 13 hodin jsme se jeste poslednim letem presunuli na jizni ostrov do Christchurch.
Nevim to presne, ale za ty temer 3 dny jsme obleteli cca 20 000 km. Nase ekologicke stopa nas prezije :( (fotky z letu a Novy Zeland z vysky)

Drazí a milí, po týdnu bastlení po večerech na netbooku s miniaturní obrazovkou a ještě miniaturnějším výkonem jsem konečně rozběhal první beta-verzi našeho zápisníku z  cest. V tuto chvíli ještě neumí ani 10% toho, co plánuji, ale čas letí a někde začít musíme :)
V tuto chvíli jsme schopni ve velice omezené míře publikovat první zápisky do deníčku a také první fotky.
Víc přibyde velice brzy, slibuji :)
Hezký den,
V.