Vcerejsi rudy zapad naznacil hezke pocasi a rano nezklamalo, je nadherne! Zrejme jsme tomu desti ujeli a muzeme si vychutnat Palancinkove skaly. Jsou to skalni utvary na pobrezi, ktere jsou nejakym presne nezjistenym procesem stlacovany do tenkych vrstev, takze pripominaji stohy palacinek na sobe. Navic ty skaly bicuji neustale obrovske vlny, takze v tech skalach tvori uzasne zvukove i obrazove efekty. Predstavte si, ze jdete po chodnicku, kolem vas ruzne kericky a najednou pred vama vychrstne obrovsky gejzir vody, ktery navic vydava zvuk jako kdy se odpousti para z obrovitanskeho hrnce! Tak to je Sudden Sound....Vlny nevidite, ty jsou za dalsimi skalami blize k mori, do Sudden Sound se dostanou jen nektere vlny takovu uzkou jeskynkou a ty pak udelaji tento fantasticky efekt. Neco podobneho dela "Komin", ktery ovsem strika uzky proud vody opravdu vysoko, az se kolem dela mlha a samozrejme duha, nekdy i dvojita. Opravdu impresivni podivana!
Ovsem vyznamnejsi zazitek me dnes jeste cekal, ackoliv jsem o tom predem nemela ani tuseni. Trek do jeskyne podel reky Fox vybral Vlada a ja o tom treku nevedela vubec nic, ani to, cim je vlastne ta jeskyne zajimava. Za normalnich okolnosti by mi to bylo jedno. Dvou a pul hodinovy trek v krasne prirode za krasneho pocasi mi nedela sebemensi problem, ani kdyby na jeho konci nebylo nic zajimaveho. Takze jsem cedulce na zacatku treku nevenovala vetsi pozornost, ackoliv na ni byla zminka o dvou brodeni reky. Stejne bych si myslela, ze to plati jen pokud jsou povodne. Takze kdyz jsme se poprve setkali s rickou a "prebrodili" ji tak, ze jsme to polovyschle koryto obesli, tak jsme si mysleli, ze mame prvni brod za sebou. Z naseho omylu nas vyvedli dva vracejici se turisti, jejichz mokre kalhoty svedcily o skutecnem brodeni! Jak seredne jsme se mylili, jsme se presvedcili velice zahy. Pred nama byla reka, dost siroka na to, abychom z ni meli respekt a hledali zpusob jak to obejit. Ale oranzovy torjuhelnik na druhe strane brehu udaval jasny smer. Bohuzel .... ta voda byla LEDOVA, NESKUTECNE LEDOVA!!!!!!!!!!!!! Ano, byla ledova tak, ze moje prstiky po par krocich ztracely cit, cimz jsme ja ztracela balanc, nebot to se spatne chodi po kamenech,kdyz je pod sebou ani necitite. Takze jsem si to "uzivala" asi vic nez Vlada, bo ten to statecne prehopsal ze desetinu meho casu. Ja jsem si vychutnavala kazdy krucek. Auuuuuuuuu! Samou bolesti jsem nemohla pokracovat dal a musela jsem mym nebohym prstikum dat nejaky cas na vzpamatovani se. Pri predstave, ze tohle musim absolvovat jeste jednou a pak vlastne jeste znovu totez na zpatecni ceste, jsem tu jeskyni zacala nenavidet a proklinat. Cimze je ta jeskyne vlastne zajimava? nechces tam jit sam? Ja tu na tebe pockam. Pri pohledu na druhy brod, ktery byl jeste delsi a hlubsi nez ten [redchozi, verim, ze i Vlada mel tyhle myslenky. Ale jelikoz nejsme srabi, anebo mozna jsme, ale nechteli jsme to dat najevo, tak jsme to prebrodili a pokracovali dal. Cesta se jeste vic zhorsovala, nebot jsme stoupali po mokrych a velice kluzkych sutrech. Konecne, dost vysoko od reky, se pred nama otevrel pomerne prostorny vstup. O co horsi cesta sem byla, o to hezci byla jeskyne! Je to vlastne jedna dlouha chodba, obklopena krapniky a jinymi formacemi. Verejnosti pristupnych je asi dveste metru. My jsme bohuzel mohli prozkoumat jen asi 150 m, nebot zbytek chodnicku byl pod vodou a brodit se v jeskyni jsme fakt nehodlali. Bohuzel ani krasa krapnikovych utvaru mi nevyhnala z hlavy strach ze zpatecni cesty, z opetovneho brodeni tou skoro mrznouci vodou. Ovsem jina cesta zpet nebyla, takze nebylo vyhnuti. Nastesti, napodruhe uz to nebylo tak hrozne (ne, kecam, bylo to stejne bolestive jako predtim, jen jsem vas, stejne jako sebe, chtela uchlacholit). Kazdopadne je prijemne vedet, ze mate funkcni ponozky a funkcni botky, ktere vas hned hreji, i kdyz v nich nemate uplne sucho. Timto peji chvalu na goretex a ostatni funkcni tkaniny!!!