Padre Burgos bylo v mém hledáčku od naší loňské návštěvy Boracay. Jeden divemaster tam o tom básnil tak, že se prostě nedalo odolat. Navíc to byla další šance k tomu vidět whalesharky, kteří nám tak slavně nevyšli loni v Donsolu. Cesta nebyla složitá, ale docela dlouhá. Ráno letadlem z Manily do Cebu, pak v poledne 6 hodin lodí do Maasinu, kde už na nás čekali z Peter's Dive Resort a odvezli nás až na místo. Za zmínku stojí trajekt do Maasinu - k mému velkému překvapení nebyla loď vybavená standardně sedačkami, ale plná postelí. Takže jsme měli šanci dohnat jet-lag a brzské vstávání. Jenom Pepánkovi to trošku kazila produkce karaoke co měl u hlavy za zdí - je zajímavé, jak špatný vztah k umění mají rozespalí lidé :) Pro vylepšení se nám v trámech naší chatky ubytoval tak 10cm velky geckon (ještěrka) co přes noc roztomile kvákal - opět k velké radosti pepánka :)

Hlavní náplní pobytu bylo potápění a šnorchlování. Obojího jsme si užili víc než dost. Hned první den jsme vyrazili na dopolední dva potopy k protějšímu ostrovu a já zažíval peklo se svojí novou výbavičkou. Buď bleskalo málo nebo moc, spousty hejblátek, uf! Ale nakonec se i pár fotek povedlo a to nemluvím o úžasném zážitku z nádherných korálů. Nadšený byl i Pepánek a také se vrátil se spoustu fotek - musím ho pochválit - na to že jsou focené malým automatem a ze šnorchlu, hodně snímků se mu opravdu povedlo. Den jsem navíc zakončil nočním potopem - klasicky mi v půlce došla baterie ve foťáku, ale nakonec o to víc jsem si ho užil. Opravdu není nad noční potápění v asii...

  Druhý den pokračoval ve stejném duchu akorát s tím rozdílem, že jsem Pepánka přesvědčil, abychom odpoledne zkusili jestli se náhodou nemůže už potápět, když mu doktor po letech konečně pořádně umyl uši :) Nafasovali jsme pro něj výbavu a nejdříve na zkoušku skočili do bazénu. Moc jsem ho netrápil, jenom jsem chtěl aby se naučil si vyčistit vodu v brýlích a zkusil plavání. Obojí zvládl na jedničku a mohli jsme tak hned vyrazit na jeho první potop z pláže. I ten Pepánek zvládl naprosto bravurně a myslím, že je na čase z něj udělat opravdového potápěče. Jestli to bude možné, tak to do konce pobytu určitě plánujeme :)

Poslední den jsme měli štěstí - sešlo se dost lidí na to, aby se mohl uskutečnit výlet za whalesharky. Funguje to tu trochu jinak než v Donsolu - loď s námi nejdříve odjela k protějšímu ostrovu, tam jsme na palubu nabrali místního faráře jako průvodce a za loď přivázali šest malých lodiček "hledačů". Ty jsme takhle odtáhli o kus dál, kde je oblast s whalesharky. Neuvěřitelně, hned po pěti minutách nastal šrumec - kousek od nás byl! Naskákali jsme do vody a plnou parou plavali k tomu místu. Bohužel pozdě - i když jsem tam byl mezi prvními, už byl pryč. No a chudák Pepíno to s tou plnou parou přehnal tak, až z toho málem dostal srdeční záchvat a další hodinu strávil na lodi v polomrákotách. My jsme mezi tím měli štestí na několik setkání (loď sledovala pořád stejného whalesharka) - pokaždé stejný scénář: skočit do vody, rychle ho najít a pak s ním zkusit vydržet plavat co nejdéle. No ale na úplně poslední pokus se už Pepánek zmátořil dost na to, aby zase do vody skočil a měl tak nakonec také šanci jednoho vidět, hurá :) Dokonalý den jsem pak zakončil ještě dalším nočním potopem, takže lepší už to prostě být nemohlo.

  Další destinací na našem itineráři byl ostrov Siargao. Museli jsme se tak přesunout zpátky do Cebu - na večerní ferry z Maasinu se nám čekat nechtělo, takže jsem vymyslel alternativu přes nedaleký Hilongos odkud ferry jela v 11 dopoledne. Z Padre Burgos jsme do Maasinu chytili autobus narvaný školní omladinou, takže já jsem zvolil místo mačkání cestu na střeše. Nápad to byl dobrý, ale nenapadlo mě, že jsou silnice předrátované zhruba ve výšce mé hlavy. Musel jsem tak strávit skoro celou cestu polo-leže na batožině a neustále vyhlížet dráty před sebou. Snad jako kompenzace za tohle trauma se pak cestou na ferry kolem nás prohnalo pár delfínů..