Ostrov Ambon je mezi milovníky vzácných podmořských potvor skoro stejně známý jako Lembeh. Naštěstí ještě ale ne tolik, a tak je potápění zde ve znamení pohody bez zástupů potápěčů s kamerami většími, než jsou oni sami :) My jsme se na Ambonu zastavili s Pephánkem již před pár lety při naší cestě na ostrov Banda (tam mimochodem prý letos viděli hejna kladivounů). Naprosto nás nadchlo jak potápění, tak i přistup Miky – majitele Dive Blue Motion Ambon. Mika už majitel není a diveshop se nyní jmenuje Critter Junkies, ale jinak zůstalo mnohé při starém, včetně naší oblíbené místní průvodkyně Ariy.

Posledně jsme se ubytovali v Patra – ta má výhodu toho, že je doslova pár kroků od diveshopu, ale jinak je to zablešená smradlavá díra. Proto jsem tentokrát zvolil hotel Crecia – ten je sice až na hlavní silnici u letiště, ale bydlení tam je příjemné, a hlavně tam je relativně ok WiFi a výborný 4G signál – pro práci mezi potápěním jako dělané. Do diveshopu mě většinou hodil některý z projíždějících „ojeků“ (motorek) za pár drobných. Několikrát jsem to šel i pěšky a je to příjemná 15ti minutová procházka, takže také žádná katastrofa.

Potápění se nedá popsat jinak než jako úžasné – téměř každý potop jsme objevili něco nového. Konečně jsem si zde odškrtl další dvě ultra-vzácné potvory ze svého bucket listu – hairy frogfish a dokonce i psychedelic frogfish! I tentokrát neměli absolutně problém s tím, mě nechat jít kdykoliv na sólo potop a já se tak mohl vyřádit, jak jsem chtěl. Jedinou nevýhodou Ambonu jsou proudy – poměrně často (hlavně při nočních potopech, které jsou ale jinak úžasné) se to rozjede tak, že je opravdu těžké se proti proudu prosadit. Vždy se ale dá schovat v přístavu nebo na některém ze vzdálenějších divesites. Tentotokrát jsem se dostal dokonce i na místní vrak – 150m velká nákladní loď, co se potopila v cca 30ti metrech u přístavu. Také na protější stranu zátoky došlo, takže se mi za těch 11 dní povedlo vidět téměř všechny divesites, co Ambon nabízí. Popisovat co jsem viděl nemá cenu, mrkněte do galerií.

Celkem jsem zvládl cca 30 potopů a přes 40 radostných hodin pod vodou :) Navíc mám takový pocit, že tu na mne už nikdy nezapomenou. Začalo to hned třetí den – po návratu z nočního potopu jsem zjistil, že jsem někde ztratil makro-předsádku na foťák (jde tam špatně našroubovat a nedrží). Věděl jsem, že to muselo být někde v posledních cca 8mi metrech vody od posledního focení. Ráno jsem vyhlásil odměnu pro nálezce a čočka se doslova během minuty objevila – našla ji u lodi kapitánka :) Moje radost neměla ale dlouhého trvání. Šestý den se situace přesně stejně zopakovala. Tentokrát jsem ztrátu ale zjistil až další den odpoledne, a navíc mi chyběl i pointer (kovová tyčka). Bohové potápění mě ale milovali – čočku opět objevil kapitán blízko lodi a tyčku prý někdo našel dopoledne na potopu… To už si ze mě začínali ostatní dělat legraci. Osmý den… snad už ani nebudu psát. Opět to samé místo, opět noční potop, opět čočka. Tentokrát jsem ale nelenil a našel si ji ráno sám! Ač je to neuvěřitelné, tak celkový počet ztracených věci na Ambonu zůstal nula! :)