Dnes je vyznamny den, nebot nas cekaji hned dva vrcholy - nejvyssi hora a nejvetsi ledovec. Abychom k obema vrcholum dne ziskali patricny respekt, zasli jsme nejprve do muzea nasat par zasadnich informaci o ledovci, o jejich vzniku, o hore a o jejim zdolavani napric stoletimi. 

Mt. Cook je se svymi 37xx mnm nejvyssi horou Noveho Zelandu, nachazi se na Jiznim ostrove uprostred pohori Jiznich Alp, ktere se tahne podel zapadniho pobrezi. Je pojmenovan po kapitanu Cookovi a naopak po teto hore je pojmenovana vesnice na jejim upati. Existenci a tvar nejvyssi hory pekne vysvetluje maorska legenda "jak buh tvoril Novy Zeland". Zatimco jsme v muzeu obdivovali hrdinske vykony horolezcu na pocatku minuleho stoleti, pocasi venku se umoudrilo a my mohli konecne obdivovat i onu majestatnou horu. Pohled na ni z tepla hotelu Hermitage je opravdu dechberouci. Zrejme kvuli tomu sem vsichni jezdi, jinak si neumime vysvetlit jak se tak obrovsky hotel tady dokaze uzivit. Kolem totiz jsoupouze dva kratke treky, ktere se daji stihnout behem jednoho dne. A pak uz zbyva jen lezeni na Mt.Cook, cehoz naprosta vetsina ubytovanych v hotelu Hermitage rozhodne neni schopna. Tak zrejme to bude ten zdravy vzduch a to duchovni rozjimani.....

Pokochani jednim vrcholem smerujeme ke druhemu dnesnimu vrcholu, k Tasmanskemu ledovci, nevetsimu novozelandskemu. Je dlouhy 29 km, zabira plochu 101 m2 a hloubka doshauje az 500 m. Tasmansky ledovec, jako vetsina ledovcu na svete, nyni taje a to dost rychle. Jeste v roce 1985, bylo na jeho konci nekolik samostatnych jezirek. Dnes, po 24 letech, se jezirka slila v jedno velke jezero, ktere se zvetsuje a narusta. Jestli jste videli ledovec a potazmo ledovcove jezero poprve jako ja, tak si umite predstavit ten zazitek! Pohled na jezero byl opravdu impresivni. Jezero ma sedobilou barvu a plave v nem nekolik obrovskych ker. Bezne se da po jezeru plout na clunech a mate tak moznost byt hodne blizko ledovym kram a kochat se jimi pekne zblizka. Bohuzel tyhle plavby se delaji jen do dubna, sakris :( Jelikoz jsme se nespokojili jen s beznym pohledem na jezero, vydali jsme mimo stezku, po hrebenu moreny (to je ten okraj jezera tvoreny sutry, ktere ledovec tlaci pred sebou a hloubi si tak cestu udolim). Pritahovala nas moznost dotknout se skutecne kry! Jedna takova byla totiz primo u brehu! Takze Vlada nelenil a "sboboval" tu haldu kamenu a sterku dolu, aby pokoril Tasmansky ledovec. A ze se mu to podaril, dokazuji fotky :)