Melaka je přístav s historií a vděčí za to své poloze na "křižovatce" mezi Indickým oceánem a Jihočínským mořem. Již od pradávna se tu zastavovaly lodě na cestě z Číny, Indie či Orientu a město žilo čilým obchodním životem a díky dobře fungujícímu systému daní a cel město vzkvétalo. Než přišli Portugalci, po nich Holanďané a nakonec Britové. Ti všichni chtěli na rozkvětu Melaky profitovat a měnili tak systém daní a cel ke svému prospěchu. Bohužel však k neprospěchu města, které pod nadvládou Evropanů postupně upadalo v zapomění. Jediné, co po nich zůstalo, jsou architektonické památky - portugalská pevnost Formosa, holandský hřbitov námořníků, holandská radnice, britský kostel, fontána......
Kde je obchod, tam jsou i Číňané a jak se tu po století míchali s místními ženami, vznikla celá ojedinělá kultura baba-nyonya, která má svou vlastní kuchyni, ale taky architekturu. Jejich domečky jsou na první pohled uzoučké do ulice, ale prostorné do dvora (platila se tu daň z oken, tak proto). No a pokud chcete vidět pravé melacké domečky, musíte vyrazit do Village Morten,do části města s asi sto domečky typickými pro tuto oblast - dřevěné domy postavené "na chůdách" (to kvůli cirkulaci vzduchu), s dlouhými obdelníkovými místnostmi, úzkou verandou, vyřezávaným schodištěm a divně špičatou střechou. My jsme měli to štěstí, že nás jedním takovým domečkem provázel sám pan majitel, takže jsme to měli z první ruky a viděli všechny ty staré almary, čajové sety, rodinné fotky, pokoj pro svatebčany a taky gong štěstí. Jestli se nám nesplní, co jsme si přáli, tak to budem u dědy reklamovat ;-)
Možná jsme trochu toho štěstí od gongu dostali, neboť když  jsme už asi půl hodiny čekali na místní autobus, kterým jsme se měli dostat na autobusové nádraží, tak se jeden hodný pán nad námi slitoval a odvezl nás svým vlastním autem. Ta malajská pohostinnost!