Na whalesharks v Donsolu jsem byl už vloni s Ondřejem - byl to jeden z nejlepších zážitků a protože je to jen šnorchlování, byl to ideální cíl i pro výlet s Pephánkem. Původní plán byl v pátek přeletět z Boracay přes Manilu do Legaspi a dojet do Donsolu, v sobotu si užít whalesharky a v neděli odletět dál. Plán hezký, ale Legaspi je pro mne asi prokleté. Už loni s Ondřejem jsme tam neplánovaně uvázli o den déle a letos to dopadlo ještě hůř.
Přejezd do Donsolu jsme zvládli v pohodě - akorát letos jsme neměli kliku na odvoz z letiště, takže jsme museli tricyklem na autobusové nádraží a pak jet naštosovaní vzadu v maličkém vanu. Přespávat jsme chtěli zase v
Giddy's, které se nám vloni s Ondřejem osvědčilo. Potud vše v pohodě. Večer jsme ještě zašli do "místního" baru - hrála tam docela dobrá kapela a i karaoke osazenstva bylo vyjjímečně akceptovatelné. I když to mohl mít také na svědomí rum
Tanduay, který (jak jsme zjistili na vlastní kůži) se místo po panácích objednává po lahvích :) No, aspoň se nám pak dobře spalo.
Problémy začaly v sobotu ráno - vyrazili jsme do whaleshark centra, odkud vyjíždí lodě a zjistili, že máme smůlu. Vše bylo zrušeno, protože měli hlášen první stupěn pohotovosti kvůli tajfunu Bebeng. Bylo zataženo, ale nefoukalo ani nepršelo, tak nevím co bláznili :( Tím naše smůla začala. Vrátili jsme se pak do Giddys a přemýšleli co dál. Nakonec jsme se spojili se skupinkou 3 holek a vyrazili do Legazpi na výlet - holky měly hodně podrobného průvodce a našly, že tam někde v okolí jsou jeskyně, ve kterých se dá prý koupat. Cestou začalo pršet, což byl první z problémů. Druhým bylo, že jsme po dvou hodinách cestování zjistili, že průvodce není úplně přesný a čekalo by nás ještě další minimálně hodina různých přestupů a navíc si holky nějak nepřečetly, že je to pak ještě 3km pěšky od silnice a do jeskyně je potřeba vlastní baterka, páč je u někoho na zahradě :) Jojo, nechat plánování výletu na ženských je prostě hazard... Otočili jsme to teda zpátky do Legaspi, cestou se aspoň zastavili pěkně promoknout v ruinách kostela Cagsaua. Zpátky do Donsolu jsme dorazili až za tmy a počasí se evidentně zhoršovalo.
V noci na neděli už vypadla elektřina, lilo jak z konve a fučelo - tajfun se dostavil. Probudili jsme se v 6 a já uplně nejdříve volal na
Cebu Pacific Air, jestli je náš let v 10:40 stále platný - prý ano. Tak jsme se rychle sbalili a vyrazili na autobusové nádraží. Tam bylo totálně vymeteno a stál tam jeden osamělý autobus. Po chvíli diskuse s lidmi na místě jsme se dozvěděli, že nic nejezdí, protože je zatopený most přes řeku - jedinou cestu z/do Donsolu. Ale pak přišel řidič autobusu, prohlásil "no problem" a vyrazili jsme na cestu. Následující video je z přejezdu mostu - jednu chvíli jsme cítili jak ho začíná voda unášet ke straně...
Naprosto neuvěřitelně se nám povedlo na letiště dorazit včas, jenom abychom zjistili, že všechny lety jsou zrušené. Ach jo, jako bych se jich 3 hodiny předtím neptal po telefonu. Další den (pondělí) se prý létat také nemělo, takže nás přebookovali na úterý. Rozhodli jsme se zůstat v hotelu u letiště - byl levný a relativně čistý a hlavne blízko (pořád pršelo jako o život). To se ukázalo jako výborný tah - v pondělí ráno nás probudil zvuk přistávajícího letadla. Rychle jsem vyběhl na letiště a zjistil, že se oproti plánu už zase normálně létá. Povedlo se mi nás dostat na waiting-list prvního odletu. Nakonec jsme tedy a) neviděli whalesharky, b) ztvrdli v Legaspi o den déle, ale mohlo to být horší... Opravdu by mne zajímalo, co se stane, až sem přijedu příště - například ještě jsem neviděl soptit ten aktivní vulkán nad městem :)