Nejen zábavou živ je člověk a občas je potřeba i udělat nějakou tu práci – v tomto případě navštívit klienty v Kanadě. No a když už se jeden vláčí přes oceán, bylo by škoda to nespojit i s nějakým výletem. Plán byl strávit pracovní týden v Montreálu, pak týden strávit přejezdem do Waterloo přes různé národní parky a pak na poslední týden odjet za Ondřejem do Washingtonu. První týden v Montreálu přeskočím a jenom zmíním, že je to opravdu hezké město s „evropským duchem“ a rozhodně stojí za návštěvu.

V sobotu jsem vyrazil na letiště vyzvednout auto a vyrazit na cestu. V půjčovně mě překvapili – místo mého zarezervovaného matize (nejmenší a nejlevnější :) mi vrazili klíče od Jeep Wrangler, prý nic jiného neměli. No, spotřeba mírně nadstandardní, ale kdo by odolal :) První zádrhel nastal hned při vyjíždění z letiště. Zastavil jsem u závory a horečně začal hledat čudlík na stažení okénka. Na dveřích nic, nikde nic! 5 minut, za mnou už se štosovala auta a čudl pořád nikde. Dveře jsem otevřít také nemohl, protože jsem chytře stál hned u sloupku a couvat nebylo kam, páč za mnou už stáli další. No, po 10ti minutách zběsilého mačkaní všeho jsem čudly našel uprostřed palubovky nad rádiem – logické! Ještě, že kanaďani jsou slušní a ani na mě moc netroubili :)

První zastávkou na cestě byl park Parc Omega – mým hlavním cílem v kanadě bylo vidět medvěda a tady to bylo tak trochu garantované :) Je to v podstatě safari, autem se projíždí park a kolem stojící zvířena žebrá u aut o mrkvičky. Odvážnější z okénka krmili i bizony, ti méně odvážní skončili jenom s poslintanými skly. Medvědi viděni, úkol splněn a já vyrazil dál – cíl národní park Algonquin. Původně jsem chtěl dojet až na místo a hned se ubytovat v kempu, ale také díky počasí jsem nestíhal a místo toho musel strávit noc o 100km blíže v motelu.

Ráno jsem dojel zbytek a konečně mohl vytáhnout stan a zakempovat. V Kanadě to mají hezky vymyšlené – kempy jsou rozdělené na dvě části. Jedna pro „standardní“ hosty a další část „klidná“, kde se nesmí pouštět hlasitá hudba a mít psiska. Jednotlivá místa jsou od sebe navíc poměrně hezky oddělená stromy, takže kempovací zážitek na jedničku. Na zbytek dne jsem vyrazil na kratší trek, hledat divoké medvědy :) Další dva dny jsem strávil chozením různých treků – lesy jsou tam v podstatě úplně stejné jako v ČR a to včetně křemenáčů :) Cesty jsou dobře značené a vcelku opuštěné, i když v sezóně to tam asi může být docela husté. Z fauny se zadařila rodinka losů, hadi, žáby a děsně drzé veverky, co mi kradly oříšky ze stolu u stanu :)

Další na plánu jsem měl Bruce Peninsula park. Opět jsem nestíhal přesun a místo toho musel zůstat přes noc v motelu u Wiarton. Krásné místo přímo na jezeře a já neodolal a šel si i zaplavat – kupodivu to nebylo tak studené, jak jsem myslel. Při listování brožurami na pokoji jsem narazil na inzerát propagující potápění v Tobermory. Hmmm – zkusit nebo nezkusit? Krátký telefon a velké štěstí – dive trip potvrzen na další den po obědě. No, přiznám se, že jsem měl strach. Kadana, podzim, jezero… ale voda prý „teplá“. Nafasoval jsem 2x7mm neoprén a hurá na loď. Dali jsme dva potopy a velké překvapení – bylo mi teplo! Viditelnost také dobrá a vraky byly moc hezké – dřevo ve sladké vodě vydrží i 100 let, takže bylo na co koukat (ryby žádné).

Na noc jsem se přesunul do dalšího kempu v parku Bruce Peninsula a další den vyrazil na poslední trek před odjezdem do Waterloo. Byl sice relativně krátký a na můj vkus až příliš „civilizovaný“, ale výhledy na jezero byly nádherné a rozhodně to stálo za to. Celkově byl výlet super, jenom jsem čekal trošku větší „divočinu“ – na to je asi potřeba vyrazit někam více na sever, dál od velkých měst. No, aspoň mám důvod se vrátit :)