Před rokem a půl otevřeli Scuba Junkie nový resort na Sangalaki. Přesněji tedy na Derawanu, ostrůvku na východní straně indonéského Bornea. Vzdušnou čarou je to cca 300km na jih od Sipadanu. Resort je kompletně postaven na vodě a vede od něj molo k místní vesničce. První vkročení do bungalovu je nádherné – z pokoje vedou prosklené dveře na balkón a všude kolem je nádherné moře. Ještě jsem snad nespal v místě, kde jsem z balkónu mohl pozorovat želvy ve vodě a z postele pozoroval západ slunce nad mořem.

Každý den se lodí vyráží na některý z ostrovů v okolí na 3 potopy. Některé jsou blíž, jiné dál a cesta je průměrně kolem hodiny. Ostrov Sangalaki je hlavní destinací pro manty – my jsme sem jeli 2x. Poprvé jsme viděli tak 4, ale podruhé jsme měli výrazně větší úspěch a můj odhad byl cca 25. Nejvíc jsem jich viděl při šnorchlováni – jednou kolem mě proplavalo hejno 8mi najednou! Jediný problém je viditelnost – viditelnost je tak 10 až 15 metrů a fotky tak nejsou nic moc ani na blízko.

Ostrov Kakaban je proslulý jezerem, které se kdysi oddělilo od moře a přes tisíce let se tam vyvinuly vlastní druhy živočichů (na světě jsou celkem pouze 2!). V případě Kakabanu je to hlavně množství nežahavých medúz, které se každé ráno vynoří z hloubky k hladině se napapat a večer zase sestoupí zpátky. V jezeře je možné za mírný poplatek plavat (bez ploutví) o přestávce mezi potopy a rozhodně to stojí za to. Při potápění jsme našli banana nudibranche, který se jen tak někde nevidí a dále například pygmy seahorse, žraloky atd.

Maratua je malinkatý, ale nádherný ostrov. Hlavním tahákem zde jsou opět „velké věci“ – my jsme to štěstí neměli, ale druhá skupina tu viděla thresher žraloky! Kolem ostrova se pohybuje hejno pár set chevron barakud – není tak obrovské jako na Sipadanu, ale i tak je parádní. Navíc voda tu byla nádherně modrá s velkou viditelností, ideální pro fotky na dálku. Mimo barakud jsme tu zahlédli pár žraloků, želvy, ale i zajímavé macro.

Hlavním tahákem Derawanu je macro – tj. malé potvory. Tohle bylo asi jediné menší zklamání výletu, protože potvor tu není zase tolik a rozhodně nesnese srovnání s místy jako je Ambon nebo Amed. Ani noční potop nebyl nějak výjimečný. Co ale bylo výrazně nad rámec standardu, bylo množství želv – jsou jich tu doslova desítky a to jak menší hawksbill, tak i výrazně větší green turtles. Některé mají výrazně přes metr a je zážitek vidět je pospávat na dně nebo líně plavat kolem.

No a to nejlepší nakonec. Místní rybáři mají cca 15 minut od ostrova plovoucí platformy, které v noci používají k lákání a lovení ryb (na světlo). Ty zároveň přitahují whale-sharky z okolí, protože z nich rybáři vyhazují malé rybky, které nechtějí – takže pohodlná sváča pro whale-sharky zadara :) No a rybáři přišli na to, že se to dá dobře zpeněžit pro turisty. Celé to funguje tak, že nás v 5:30 ráno nabrala malá speedboat a za 15 minut (ještě za tmy) jsme dokovali u jedné platformy. A tam už na nás čekali whalesharci. První skok do vody je skoro až děsivý, když se doslova na dosah od nás pohybovali 8mi metrové potvory. 

První den jsme viděli 4 různé a na druhý pokus o pár dní později dokonce 5 (z toho 3 jiné než posledně). Viditelnost opět není nic moc, a navíc takto brzy po ránu slunce teprve vychází, takže dost světla na lepší fotky je až tak kolem 6:30. Zážitek je to ale neuvěřitelný – žraloci celou dobu plavali kolem, zatímco my na šnorchlu jsme se jenom kochali. To, že je rybáři krmí zbytky je trošku kontroverzní, ale rozhodně to není nic podobného děsivému cirkusu jako je např. v Oslobu na Filipínách. Whale-sharci tu navíc jsou většinou pouze kolem úplňku, a to ještě jenom 6 měsíců v roce, takže pozor na načasování! Pro mě to rozhodně byl jeden z TOP zážitků života. Celkově SJ Sangalaki mohu jenom doporučit.

A úplně na závěr malý fórek, který jsem nachystal na Pephánka. Den předtím jsem nevinně spinkal na lodi cestou zpět a on mě brutálně probudil tím, že mi na obličej vyždímal vodu z wetsuitu. Asi každý souhlasí, že podobná věc nemůže zůstat nepotrestána. Před druhým potopem jsem mu za to pomazal náustek regulátoru pálivým chilli a průběh zaznamenala Debbie :)