S nápadem zajet na Camiguin přišel Pephánek - dostal doporučení od kamaráda a po prozkoumání informací na webu jsem ho nadšeně zařadil do itineráře. Cesta není úplně jednoduchá, ale zvládnutelná. Letěli jsme z Manily do Cagayan de Oro a přespali v Golden Pension House. Dostat se z COD na Camiguin je totiž možné dvěma způsoby. Buď jet fast ferry z COD v 8:30 ráno s Paras (v Binone přistane kolem 11:30) nebo jet z COD autobusem cca 2 hodiny a tam přestoupit na standardní ferry (celkem cca 4 hodiny cesta). My jsme možnosti zkombinovali; tam jeli s fast ferry a zpátky kombinací ferry a autobusu. Po připlutí do Binone jsme skočili do vanu a po dalších 45 minutách dorazili do Mumbajao (hlavní město ostrova) a tam už jen přesedlali na tricycle a nechali se vyhodit před Jasmin by the sea.
Plán byl najít si ubytování až na místě - Jasmin podle recenzí na webu vypadalo sympaticky. Problém byl v tom, že měli plno. Snažil jsem se sympatické recepční namluvit, že jsem osobním přítelem majitele (nezabralo) a pak jí dokonce nabídl sňatek pokud nás ubytuje (taky nevyšlo, prý je vdaná :). Každopádně nám alespoň doporučila zkusit se zastavit vedle v
Sea Scape, což se ukázalo jako taky hezké místo a dostali jsme dokonce chatku s balkónem hned u moře. Jediný problém byl, že si ji před námi zabrala kolonie komárů a ti si občas přizvali na návštěvu šváby a další havěť. Pephánek se první noc moc nevyspal a zjistil smutnou pravdu - totiž, že repelent z čech na místní komáry sice zabírá, ale jen když se nepotí... což bez klimačky bylo těžké a tak měl noc velice krušnou :) Já byl z nějakého důvodu v pohodě - možná jim nechutnají vegetariáni :)
/thumbnails/p5100133.jpg)
Potápění jsem si dohodl s Johnys Dive shop - dohodl jsem si hned ten večer noční potop a další dva na středu. Na noční potop jsme vyrazili na Sunken yacht - byl jsem pouze já a místní divemaster, ideální kombinace. Potop byl naprosto neuvěřitelný - tolik havěti jsem neviděl snad nikdy. Už jen to, že jsem nafotil více než 150 fotek mluví za vše. Jediným problémem se ukázal můj regulátor. Začal zlobit už na Boracay, ale tady to gradovalo - hlavní regulátor mi nabíral tolik vody, že bych se utopil. Octopus zase pro změnu vzduch trvale vypouštěl, takže jsem po 80ti minutách už byl na absolutní nule. Z posledního nádechu jsem ještě vyfotil krabíka, udělal out-of-air signál divemasterovi a z 5ti metrů vyplaval. Měl kliku, že kolem zrovna nebylo nic zajímavého na focení, jinak bych se mu přisál na octopus a bylo by - s Ondřejem to už máme nacvičené :) Druhý den jsme se potápěli na Old Volcano a White Island - obojí krásná místa se spoustou života a korálů. Camiguin se tím u mě na žebříčku dostává těsně za Sipadan (Borneo), v některých ohledech dokonce před (třeba korály mi tady přišly snad tak krásné, jako White Wall na Fiji). Pephánek si u toho zašnorchloval a taky byl nadšený - dokonce si užil i velice blízké setkání s mořským hadem a jeden z nich měl málem plno v kalhotech :)
Jinak je Camiguin opravdu hodně "laid back" - minimum turistů, minimum provozu, prostě parádní ostrov. Je tu spousta zábavy i mimo potápění. Zajeli jsme se podívat na jeden z vodopádů, večer jsme ohřáli kosti v místním teplém pramenu, atd... Ani tady jsme se nevyhnuli zážitku s karaoke - tentokrát nepomohlo ani zvyšování tolerance alkoholem, bohužel :) Cestu zpět do COD jsme zvládli úplně úžasně - trvalo nám to se všemi přestupy a čekáním necelých 6 hodin. Letadlo samozřejmě mělo zpoždění, ale to už tak nějak patří ke koloritu cestování na Filipínách.
Nedá mi to a ještě zmíním jednu zábavnou věc. To, že asiaté milují karaoke je všeobecně známé. Cebu Pacific navíc během letu pořádají soutěž pro cestující - pamatuji si z loňského cestování s Ondřejem, že karaoke bylo jejich oblíbené. Kdo se přihlásil a zazpíval něco do mikrofonu letušek, tak dostal jejich propagační předmět. Letos bohužel už přešli na jinou soutěž (ukazování vyvolaných předmětů), což je velká škoda, protože jsme s Pephánkem nastudovali a měli připravenou českou klasiku Lížu p... - naším plánem bylo naučit refrén celé letadlo :)