Poslední zastávkou naší cesty po Thajsku byl Phuket – tím jsme oficiálně opustili relativní divočinu a přesunuli se do civilizace. Ubytování nám Gábina zajistila v Anchan Boutique Resort – resortem bych to ale rozhodně nenazýval. Byly to asi 4 byngalovy kolem bazénu a k tomu jeden dvoupatrový domeček s dalšími šesti pokoji a na pláž to bylo 5 minut pěšky. První, čeho si člověk na Phuketu všimne, je přitomnost rusů – Karlovy vary jsou proti tomu slabý odvar. Snad polovina billboardů kolem cest jsou v azbuce, menu v restauracích, prostě všude. Vliv to má hodně zjičující – snad celé pobřeží už je obestavěné obrovskými hotely, staví se absolutně všude, přibývají velká nákupní centra a ceny jsou snad už na úrovni evropy. Pro mě tohle už není asie..

   Já už jsem na Phuketu před pár lety byl – dělal jsem si tu kurz instruktora potápění, následovaný pár týdny thajského boxu (jeden z mých absolutně nejhorších nápadů v historii :). I tak bylo ještě pár míst, které jsem neviděl. Jedno z nich bylo místní ZOO – ano, Phuket má své zoo. Už vstup dává tušit co vás čeká uvnitř. Celá atrakce už má evidentně svá nejlepší léta za sebou a postupně se rozpadá. Až se zdráhám nazývat to zoo – hospodářství u babičky je na tom s počtem zvířat snad lépe :) V těch pár ještě nerozpadlých (doufám!) klecích je pár desítek krokodýlů, opiček a sem tam papoušek. Jediným důvodem proč do zoo jít jsou „show“. Mají celkem čtyři – slony, krokodýly, opice a ... Opice za moc nestály (až na to, že se tam málem porval jeden ir s rusem :), ale sloni mě pobavili – ani ne tak show jako taková, jako spíš moment, kdy si z publika vybrali 4 dobrovolníky a nechali slony, aby je překračovali. Což o to – překračování v pohodě, ale na jednoho chlapíka si pak slon přisedl a vypadalo to, že se mu fakt líbí a dál bude program pro děti nepřístupný :) Poslední věc o zoo – opravdu mě tam iritovalo, jak se snaží vytřískat peníze za každou cenu. Vrchol je nabízení focení s těmi pár zuboženými zvířaty, co tam ještě mají – třeba tygr vypadal, že přes barevné myšky ani neví co se s ním děje :(

   Na pár dní jsme si tam půjčili auto (doporučuji třeba Hertz online má výhodnější ceny než kdokoliv jiný přímo na místě) – já jsem na řízení vlevo zvyklý a doprava je na Phuketu velice civilizovaná. Mohli jsme tak objet ještě pár dalších atrakcí – motýlí svět (nic moc motýli, ale mají tam spousty informací o pavoucích pro ty co to baví číst  a centra pro záchranu orangutanů (tam jsme narazili na opičku Crystal! Vyjeli jsme si samozřejmě i k Big Budha – největšímu budhovi v Thajsku. Z něj je nejen krásný výhled, ale hlavně mě fascinovalo, jak úžasný business budhismus je. Chcete úspěch? Tady si kupte za 100 papírek a nalepte ho na budhu. Větší úspěch? No jasně, máme i papírky za 1000. Fotku? Tak taky 100. Kasičky jsou tam na každém rohu a uprostřed chrámu mají stůl, u kterého sedí 8 thajek a nedělají celý den nic jiného, než že třídí a počítají peníze z kasiček, které jim tam průběžně nosí k vyprázdnění. Kam se hrabe Las Vegas...

   Pláže jsou ok, moře také, ale nic vyjímečného. Jinak se dá prý na Phuketu i hezky kite-surfovat, ale na to jsem už nějak neměl čas. Pro mě osobně Phutek nemá žádné kouzlo – přirovnal bych to k běžnému letovisku v turecku nebo španělsku... Pravá asie se tu ztratila pod návalem ruských turistů.