První polovina cesty (3h) z Antigua do San Pedra je nudná po dálnici, zato druhá stojí za to - maximálně drncací z kopce do kopce, ale s krásnými výhledy na jezero Atitlán. Jezero je obklopené sopkami, po obvodu má cca 100km a je i hluboké (prý místy přes 600m). Voda je docela čistá a ani moc studená, takže koupačka je možná :) San Pedro La Laguna je jedna z vesnic po obvodu. Na rozdíl od více známého Panajachel, San Pedro mělo být tiché a hippie/backpacker orientované.

Po příjezdu jsme našli místo v Hotelu Helen (zní vznešeně, ale skutečnost byla od hotelu docela daleko :) s výhledem na jezero a pak vyrazili na obhlídku. Hned v první tourist oficíně jsme narazili na dvě holčiny, co se snažily si dohodnout výlet na východ slunce. U toho jsme samozřejmě nemohli chybět, takže jsme operativně vytvořili skupinu a výlet zajistili. Mám vůbec ještě zmiňovat, že to (opět) znamenalo vstávání ve 3:15 ráno? Proč slunce nemůže vycházet třeba v poledne...

Druhý den ráno ještě za tmy jsme hodinu jeli autem a pak další půlhoďku stoupali cestičkou na tzv. Indian Head - formace na kopci přes záliv proti San Pedru. Na vrcholku "nosu" je krásný rozhled a my tam strávili snad 2 hodiny přes východ slunce a dál. Následoval návrat a dospání. Odpoledne jsme si půjčili kajaky a vyrazili na obhlídku pobřeží. Večer jsme se tři hodiny váleli v Solar Pools - jsou to betonové vany naplněné vodou ze sopečného zřídla, kterou přes den ohřívají v černých hadicích na sluníčku.

San Pedro je opravdu malinké - člověk si tam musí zvyknout, že úzká prašná cestička co vypadá jako když vede k někomu na dvorek, je ve skutečnosti normální ulice. Kupodivu je tam hodně lidí z izraele - nepřišli jsme na to proč (ale dali jsme si výborný falafel :) Hladina jezera se přirozeně periodicky zvedá a klesá - osciluje až o 30 metrů. Posledních 15 let prý zatím klesá, i tak jsme ale na pobřeží viděli spousty potopených domů a doky pro lodě byly taky provizorní kusy prken a originální betonové byly hluboko pod hladinou. Dalších 20 let a třeba budou zase na suchu :)

Ještě zmíním, že v okolí San Pedra se léta (paragliding). Z vyhlídky jsem se snažil najít startovačku, ale bohužel byla schovaná za kopcem. Uvažoval jsem, že bych se ozval místním instruktorům jestli by mě nechali proletět, ale když jsem se rozhlížel po okolí a v dohledu našel slovy jednu malinkatou přistávačku (fotbalové hřiště nad městem), tak mě chuť přešla. Hory jsou tam krásné a polétaní by tam asi stálo za to, ale viset ve vzduchu a nemít kde přistát - na to ještě nejsem do vylétaný. Navíc kukuřice tam má přes 3 metry, takže do ní nouzově přistávat by bylo jako do lesa a to ještě by určitě hned přiběhl zemědělec z mačetou :)