Nejenom paraglidigem živ je člověk, takže při našem pobytu v Kerio Valley došlo i na výlety. Asi nejpamátnější byl výlet na motorkách do údolí – Tomáš se doslechl, že tam jsou divocí slony, tak jsme to vyrazili zkouknout. Půjčení motorek bylo překvapivě jednoduché – místní chlapci svoji motorku radostně za relativně levný peníz na celý den půjčí bez jakýchkoliv záloh nebo papírování. Já teda díky svým kyčlím jízdu na motorce nijak nemiluji, ale jiná možnost nebyla, tak jsem naložil verču a vyrazili jsme. Do údolí jsme jeli v pohodě po asfaltce a samozřejmě jen co jsme sjeli na vedlejší prašnou cestu a kousek popojeli, Petrovi se vypustilo kolo.
Opraváři motorek jsou v Keni naštěstí doslova všude, takže první projíždějící maník se s radostí ujal opravy a my za chvíli mohli pokračovat. Jeli jsme cestou-necestou přes hodinu až jsme od místních zjistili, že kousek před námi je malá odbočka, co vede k řece. No a neuvěřitelné se stalo – po chvíli jízdy jsme najednou před sebou měli přecházející stádo cca 40ti slonů. Moc se nedá popsat magie takového zážitku. Ani jsme si neuvědomovali v jak moc nebezpečné situaci jsme (sloni každý rok zabijí desítky domorodců a ti před nimi prchají jak mohou). Cesta zpět byla docela dobrodružná – Tomáš se usnesl, že zkusíme nějakou cestičku co vedla do šíleného kopce – to už naštěstí Verču vezl Petr, protože takový terén jsem měl co dělat abych vyjel sám. Jo a Petrovi cestou samozřejmě praskla duše, takže jsme asi na 3x opravovali a do hotelu dorazili už skoro za tmy a úplně hotoví :)
Jeden den jsme vyrazili k jezeru Baringo. To je cca 3h cesty od Keria směrem na východ. Po příjezdu na místo jsme skočili do lodičky a místní průvodce (s velice dobrou angličtinou) nás povozil kolem, ukazoval nám spousty ptactva a hlavně místní rodinu hrochů (jen z velice uctivé vzdálenosti). Pak nás odvezli k „ostrovu lásky“, pojmenovaném po majiteli, co má 5 manželek a 27 dětí (chudák). Tam došlo i na koupání – průvodce se dušoval, že je tam voda čistá a bezpečná, tak jsem navzdory všem varováním do vody vlezl a zaplaval si. Snad nebudu v budoucnu litovat.
No a finální výlet byl na safari. Nejbližší park je Nakuru – cca na půl cesty (4h) mezi Kerio a Nairobi. Cesta po „dálnici“ je ďábelská – silnice je plná děr, speedbumps, zvířat, trucků... a tohle v kobinaci s technickým stavem našeho vozidla a mírou šílenství řidiče byla doslova hra o nervy. Nakuru je město a rezervace je doslova u něj – snad 5 minut jízdy od „centra“. Vstup pro cizince je docela krutých 90 USD na osobu, plus ještě zaplatit za auto, průvodce, atd... No, ale stojí to za to. Viděli jsme snad vše co se v parku dá vidět a to včetně žiraf, nosorožce a spící lvice :) Celkem jsme po parku projížděli 6 hodin a objeli jsme ho za tu dobu úplně celý. Stejně jako Baringo, i jezero Nakuru se zvedá, takže postupně zatopuje budovy a kempy kolem – za pár let už asi nebude kde kupovat lístky :)
Obecně Keňa za návštěvu určitě stojí. Pro safari bych asi doporučil spíš některý z větších parků, ale my i tak viděli v podstatě vše co jsme chtěli a to ani nemluvím o zážitku s divokými slony – to je prostě jeden z TOP za život a asi neopakovatelný. Lidé jsou v pohodě, akorát je potřeba se obrnit a přijmout fakt, že v nás opravdu vidí jen ty peněženky a zkoušejí co se dá. Angličtina je poměrně rozšířená a neměli jsme se problém dohodnout ani v té nejmenší vesničce. Pokrytí mobilním signálem s 3G je snad všude a místní simka s daty je za pár korun a chodí spolehlivě a rychle (i na skype). Cestování místní dopravou (matatu / motorky) je ... no, místní. Pomalé, zpocené, ale levné a dostupné. Akorát člověk musí brát vzdálenosti trochu jinak – 100km po „dálnici“ může zabrat klidně i 3h a 10km po prašné cestě hodinu. Takže lepší než na vzdálenost je lepší se místních ptát za jak dlouho kam člověk dojede :)