Podzim, v Praze zima a na Boracay začíná sezóna pro kitesurfing. Ideální čas sbalit kufry a vyrazit! Oproti loňsku tu přibylo turistů (stále trvá obrovská převaha Korejců a Číňanů), ubylo prostoru na silnici a konečně spolupracovalo počasí! Minulý rok byl opravdu smolný, ale letos alespoň trochu foukalo téměř každý den, paráda!

Špatná zpráva je, že ani po roce se mé nadání pro kitesurfing neobjevilo. Dobrá zpráva je, že to jakž-takž jde i bez nadání :) Prvních pár dní jsem trávil vzpomínáním na zapomenuté techniky startu a jízdy, ale poté už jsem křižoval zátoku docela statečně. V pár případech i výrazně rychleji, než by se mi v danou chvíli líbilo a zdálo bezpečné :) V druhé půlce pobytu jsem se usnesl, že je na čase naučit se „otáčky“ (změny směru, aniž bych si mezi tím sedal do vody). Chyba, velké chyba! Vzal si mě do parády jeden z instruktorů a hned mi vysvětlil, že jezdím úplně špatně... Směr boků, přenášení váhy, zabírání prknem – všechno jinak! Takže další dny jsem se opět trápil přeučováním, ale poslední dva dny už se mi konečně i pár otoček začalo dařit. Pokračování příští rok!

Když nefoukalo nebo nebyl zrovna příhodný odliv, tak jsem se potápěl opět s Free Willy na druhé straně ostrova. Letos jsem se konečně dostal i na méně navštěvovaná místa jako je Crocodile Island (dobrý pro macro) a taky Tripod (vrak letadla). Letadlo na potopení před 5ti lety prý věnoval jeden Rus, protože už se mu nevyplatilo ho opravovat. Jenom se úplně nepovedlo posazení – při potápění se jim utrhla zátěž na jedné straně, letadlo se otočilo a skončilo vzhůru nohama. Škoda. Poprvé jsem také používal Pepouškův foťák a zažíval peklo s učením se jeho ovládání – zlatý můj předchozí kompakt :)