90mile beach, jak se v originale nazyva, zacina v miste, kde se nachazime v obci Ahipara) a pokracuje az na nejsevernejsi bod Noveho Zelandu. Pokud ji uvidite pri prilivu, jako my, tak z tech 150 km plaze moc nevidite, nebot hodne z ni je pod vodou. Ale az za par hodin prijde odliv, tak se odkryji ty nekonecne dlouhe pisecne plaze a skaly, ktere byly predtim mori, jsou najednou na sousi a muzete se po nich prochazet.

Jelikoz jsme chteli podniknout projizdku po plazi na ctyrkolkach, i my jsme museli pockat na odliv. Do te doby totiz byla cesta zaplavena vodou, takze Vlada mel dost casu se zzit s novym strojem natolik, aby me nevyklopil v prvni zatacce. Cestou po plazi mijime zbytek po stoletem vraku. Cesta pokracuje po odhalenych skaliskach plnych obrovskych ras. K vasemu, i nasemu udivu, zde stoji par domecku (spise chatrci) lidi, kteri se zivi sbiranim a naslednym prodejem morskych ras, pripadne lovem musli. Dve veci jsou na tehle lobyvatelich jeste zajimave. Jednak ziji na statni pude, nikomu za ni nezpaltili a postavili si na ni domecek. A za druhe, jakakoliv pristupova cesta je pres plaz, ktera je ovsem pristupna pouze dvakrat denne pri odlivu a to muze byt treba o pulnoci. Pokracujeme az na Tauroa Point, kde naopak jsou obrovske pisecne duny a jezirka s pitnou vodou. Zde se odchylujeme od more a vyrazime mezi nekonecne pisecne duny. Jsme skoro uprostred pouste. Neni to mozna tak impresivni jako jsme byli na dune v Peru, ale i tak je to srandovni - poust u more. Co je jeste srandovnejsi, ze tu ziji divoka prasata, jejichz stopy jsou v pisku krasne rozeznatelne.

Nevim, jak Vlada, ale ja jsem si projizdku z pozice spolujezdce docela uzila. Bohuzel Vladicek na ni asi nebude mit tak pozitivni vzpominky, nebot cele ty dve hodiny musel sedet pro nej v neprirozene poloze s roztazenyma nohama........takze nebyl schopen chodit, ridit a vubec byl nepouzitelny ;-)