Nejdříve k přesunu. Oproti původnímu plánu jsem nestrávil po příletu z Taclobanu noc v Manile – místo toho jsem se rozhodl vyrazit do Tagaytay. Je tam krásné jezero se sopkou uprostřed a navíc je to tak nějak na půl cesty (podle mapy) mezi Manilou a Anilao, tak jsem si řekl proč to nezkusit. Z letiště jsem skočil na taxi (p250 – cca 30 minut) a nechal se vysadit u South-West bus terminal (hned vedle Coastal Mall). Po cca 2.5h v autobuse (p85) jsme byli v Tagaytay. Večer jsem vyrazil na obhlídku Sky Ranch, ale je to více méně jenom pár kolotočů pro děti. Původně jsem chtěl druhý den ráno vyrazit na sopku, ale zjistil jsem, že by mi to zabralo skoro celý den a já potřeboval ještě odjet do Anilao.

Cesta z Tagaytay do Anilao se ukázala překvapivě náročná – na mapě to vypadá kousek, ale přímé spojení s Batangas není. Takže jsem nasedl na autobus směr Nasugbu a nechal se vysadit v Palico (p60 – 1h). Tam stojí van, co jezdí do Batangas – já řidiči řekl, že chci vysadit na křižovatce v Bauan (p175 – 1.5h). Po vysazení jsem hned na stejné křižovatce chytil jeepney směr Mabini (p21 – 45m) a vystoupil na „crossroads“ v Mabini. Tam následovala tradiční diskuse s tricyklisty – z původních p500 jsme se nakonec dostali na p350 a mohli konečně vyrazit do Planet Dive. Upřímně, kdybych tušil jak daleko to je (dobrých 30 minut) a jak vypadá cesta (krpály nahoru a dolů jak …), tak jsem snad ani o těch p500 tolik nediskutoval :) Celkově mi tak cesta z Tagaytay do cíle zabrala asi 5 hodin.

V Planet Dive resortu mě čekalo trošku nepříjemné překvapení. Nefunguje totiž jako klasický diveshop, ale jsou orientovaní na „skupiny“ – tj. každý si sám organizuje loď a program. To je pro solo potápěče trochu problém, protože mě tak vyšlo dopoledne s 2ma potopy na p5,000 :( Původně jsem doufal, že se připojím k někomu jinému (a první den se mi to opravdu povedlo se skupinou kluků z Thajska), ale další dva dny už jsem skončil na lodi sám. To se nakonec ukázalo jako výborná věc (až na ty peníze teda) – měl jsem místního guida sám pro sebe a Herbert měl snad místo očí rentgeny. Navíc přesně věděl, co se kde dá vidět, takže mi každý den doporučil na které místo jet (podle počasí a života). Navíc jsem nebyl omezený limity ostatních, takže jsme se většinou vynořovali s 80+ minutami. 

Vyzkoušel jsem si nejproslulejší místa (jako je Red Rock), viděl ůžasné rhinopias, nudibranche a vůbec si to celé moc užil. Každý den jsem navíc chodil s Herbertem na noční potop na „house reef“ (přímo před resortem), které byly pokaždé naprosto úžasné a i když jsem zrovna nefotil, tak jsem měl neustále na co koukat. Tady jsem konečně pochopil proč má Anilao pověst ráje pro makro-fotografy a jsem si jistý, že jsem tu nebyl naposledy. Mimochodem, bylo mi doporučeno přijet spíš na jaře (únor), kdy je voda sice studená (23C, brrrr), ale úžasných potvor je k vidění prý řádově více.

Ještě krátce k cestě zpátky. Do Manily se člověk dostane bez problémů – tricyklem zpátky na crossroad, přestoupit na jeepney do Batangas (p30, 1.5h), tam je ale potřeba na velké křižovatce přeběhnout na druhou stranu na další jeepney směr Batangas bus station (p8, 15minut). Autobusů do Pasay (nebo Buendia) je tam spousty (p160, 2h). Návrat do Prahy jsem tentokrát neplánovaně zkomplikoval tím, že odlet jsem měl z Clarku (Emirates berou Clark jako Manilu, hmmm). Z hotelu v Makati jsem vyrazil krátce před 14h a odlet jsem měl ve 20h. Taxíkem (p200, 1h) jsem se nechal hodit na Pasay do Victory liner terminálu a nasedl na autobus do Dau – tady nastaly potíže, protože autobus se prodíral dopravou v Manile 3 hodiny! Takže v Dau jsem byl v 18h a cestou měl velké obavy, že odlet nestihnu. Z Dau na letiště jezdí speciální jeepney (má stanoviště hned na autobusovém nádraží, p100, 30minut). Příště bych rozhodně doporučil z Makati nejet na autobus do Pasay, ale místo toho na Cubao – taxi tam neradi jezdí (a chtějí minimálně p400), ale člověk se tak vyhne dvojí zácpě (do a z Pasay).