Naši cestu po Indonésii jsme začali na Bali. Je to nejrozvinutější a nejturističtější ostrov v zemi, takže jsme usoudili, že to bude dobrý začátek. Jako většina lidí, i my jsme přijeli do Kuty. Je to letovisko plné turistů, úzkých uliček plných motajících se lidí, motorek aut a ještě více surfařů. Aniž bychom to věděli, první noc jsme se ubytovali v hotelu, jež byl hned vedle památníku "ground zero" - místa bombových útoků z roku 2002. Klubová scéna je evidentně obnovena a žije to tu dlouho do noci - hlava nám na polštáři nadskakovala až do čtyř do rána :)
Surfování - ano, o tom je Kuta. Vypadá to, že snad každý tu má prkno. A ti surfaři, hmmmmmm......oba jsme na nich nemohli oči nechat - Vláďa jim záviděl a já obdivovala ty jejich vypracovaná těla. Na Vládíčkovu obranu je potřeba přiznat, že všem těmhle nabušenej surfařům bylo tak dvacet. Jelikož podmínky v Kutě jsou vhodné pro začátečníky, hodně lidí se to tu učí. Jedno odpoledne jsme je pozorovali a rozhodli se, že si to taky zkusíme. Takže jsme si od jednoho týpka na pláži půjčili prkno (jen tak, bez instruktora) - týpek se nás ptal na naše zkušenosti a když zjistil, jací jsme zelenáči, tak nám dal to největší prkno, co měl :) Nejdříve si to zkoušel Vláďa. A brzy zjistil, že jen dostat se s prknem proti vlnám není vůbec jednoduché a že je to mnohem těžší než to vypadalo z pláže. První vlna co přišla, tak ho smetla a pěkně si s ním pohrála tak, že skončil s odřenou hrudí. Aspoň už ví, proč všichni surfaři nosí tričko! Ovšem, nevzdal to a zkoušel to znova a znova asi tak hodinku. Najednou si uvědomíte, že surfování je hodně o pádlování rukama, takže není divu, že všichni surfaři jsou tak nabušení. Vláďovi to (na rozdíl ode mne) docela šlo - podařilo se mu několikrát postavit se na prkno a "svézt" se alespoň na několik sekund na vlně, ačkoliv to vždy skončilo pádem do vody :) Odpoledne, když byly vlny trochu větší, to zkusil ještě jednou, a kupodivu to pomohlo - tentokrát už opravdu krátce "jel na vlně". Šikulka!
Paragliding -  čirou náhodou jedna Vláďova sestřenice je vdaná za Indonésana a oba na Bali paraglidili a tak Vláďu navnadili. Našel si nějaký kontakt na webu a kupodivu chlapík měl čas a domluvili se na jedno odpoledne. Půjčili jsme si motorku a vydali se na jihovýchod od Kuty, do Nusa Dua. Je tu krásný útes nad mořem s alternativní přistávací plochou dole na pláži. Místo bylo fakt krásné. Jediným problémem byl vítr. Foukalo. Hodně. Až tak, že většina paraglidistů jen seděla a čekala jestli se to trochu uklidní. Ti zkušenější to zkusili. Jako třeba jeden týpek s malým křídlem. Nejprve se chvíli pral s větrem, ale nakonec se mu podařilo vzlétnout. Ovšem pak nemohl dolů. Opravdu, několikrát se přiblížil nad přistávací plochu, ale vítr mu prostě nedovolil přistát. Nakonec to zvládl technikou "velké uši", ale bylo vidět, že mu nebylo nejlíp. Takže  z paraglidění nebylo bohužel nic :(
Vládíček byl ve své adrenalinové náladě a chtěl si zkusit ještě kitesurfing, ale bohužel sezóna už končila, neboť přestávalo foukat. O důvod víc se sem ještě někdy vrátit :)