Waitomo je jednou z mála oblastí na světě, kde je možné vidět tzv. Glow Worms. V podstatě jsou to malé larvy hmyzu, co žijí v temné jeskyni a živí se chytáním jiného hmyzu, lákáním na světlo a lapáním do lepkavých provázků (podobně pavoukům). Po 6ti měsících svícení (přesněji řečeno svítí jejich, ehm, exkrement :), lapání komárů a vypouštění lepkavého slizu se larvy konečně rozvinou na hmyz, mají pár dní na trochu sexu s partnerem v blízkém okolí, nakladení vajíček a vesele umřít...
Aby je člověk viděl, tak se ale musí vypravit do jeskyně - a v případě Waitomo je to docela dobrodružné. Předně, v květnu je zima - ráno při probuzení jsme měli na kampovi namrzlá okna. Celé dobrodružství pak spočívá v tom, že se v 8 ráno navléknete do 7mm neoprénu (který je mokrý a ledový z předchozího dne), na nohy si dáte tenké a děravé neoprénové ponožky a na ně slušivé plastové botky. Proces přípravy pak kulminuje helmou a sedákem. To celé trvá tak půl hodiny, během které kolem vesele mrzne a vám se chce umřít. Na poslední chvilku to ale zachrání donesený kbelík s horkou vodou, do kterého si radostně stoupnete a hřejete si na chvilku nohy - samozřejmě jenom proto, aby v zápětí mrzly o to víc :)
Následuje přejezd ke vstupu do jeskyně, párminutový trénink slaňování a pak už po jednom mizíme do temnoty. Mají to opravdu hezky vymyšlené - po slanění chvíli jdete jeskyní a po pár metrech je první překvapení - po jednom vás přicvaknou na kladku, zhasnou světla a nechají vás sjet totální tmou pár metrů - prvních pár docela slušně řve :)
To ale není nic proti překvapení dvě. Už při přihlašování jsme věděli, že kus cesty v jeskyni trávíte tak, že sedíte v pneumatice a plovete na hladině. Co vám ale neřeknou je to, jak se na tu pneumatiku dostat. Proces začne tak, že se postavíte na hranu cca 3m vysoké plošiny a dole pod sebou tušíte ukrutně studenou vodu. V dalším kroku si na zadek přiložíte pneu, zatnete zuby a více či méně statečně skočíte dolů. Voda měla tak 8 stupňů, tak si umíte představit co je to za radost - já řval tak, že červíci přestávali svítit :)
Pak už následuje relativně klidná etapa, kdy se snažíte pokud možno levitovat nad vodou a užívat si nádherný pohled na hvězdnou oblohu na stropě jeskyně. V přestávce dostanete horkou čokoládu a dál se pak pokračuje už po nohou. Někdy ve vodě jenom po kolena, jindy až po krk, protahování se šterbinami, atd. Finálním dobrodružstvím je zdolání dvou vodopádů - lézení mi nikdy nešlo, ale když mi u toho konstantně teče na hlavu příval ledu, tak jsem obdivuhodně rychlý :)
Vypadá to, že si stěžuji, ale je to právě naopak - oba jsme se toho na začátku obávali a zejména ráno bylo krušné, ale zážitek je to jeden z nejlepších na zélandu. Rozhodně doporučuji! No a ještě připojuji video Kačky při slaňování.