Únor dorazil a s tím i příjemná povinnost vyrazit s Pephánkem na naší tradiční dovolenou za potápěním. Tento rok měl Pephánek volno jenom dva týdny, tak jsme museli vybírat pečlivě. Volba padla na Indonésii a to hlavně kvůli Komodo. Scuba Junkie tu před cca 2ma roky otevřeli dive resort a to jsme se nemohli nechat ujít. Z Prahy jsme letěli s Emirates na Bali a tam další den brzy ráno přesedlali na lokální let s Wings Air do Labuan Bajo. Tam mě osobně čekalo velké překvapení. Labuan Bajo jsem navštívil už před cca 8mi lety a pamatoval jsem si to jako kompletní díru s malinkatým letištěm. Tak díra je to pořád, ale letiště je úplně nové (prý 2 roky) a veliké :)

Na letišti si nás vyzvedli SJ a přesunuli do „centra“, kde mají malý krámek. Loď nás měla vyzvednout až za pár hodin, tak jsme si zkrátili čas výpravou pro místní naprosto výbornou zmrzku :) Ve 13h dorazila SJ loď a za další hoďku už jsme byli v SJ Komodo Beach resort. Nastalo velké vítání – téměř všechny lidi si pamatuji ještě ze své doby na Borneu. První noc jsme strávili v „bale“ (pidi rákosová chatka, tak akorát na dvě matrace, pokoj se pro nás uvolnil až od dalšího dne. Upřímně, já bych býval v „bale“ klidně zůstal dál – spalo se tam výborně a přes noc vyloženě příjemně profukovalo :) Jako VIP nás na zbytek pobytu ale přesunuli do normálního pokoje.

Potápění… Komodo je rozhodně jedno z NEJ míst na světě, hlavně kvůli mantám, které jsou tu téměř na denním programu. Ale popořadě. Komodo je mimo jiné známé silnými proudy. O tom jsme se přesvědčili hned první den při „check dive“, který se dělá z pláže před resortem. Skočili jsme do vody a zjistili, že musíme kopat jako o život a i tak nás proud stejně pomalu unášel. Do toho začal Pephánek simulovat křeč v holeni, takže já jsem si připomněl kurz rescue diver a zachraňování unaveného potápěče :) Proud byl takový, že se divemaster rozhodl potop zrušit. Krásný začátek!

Denní režim se SJ Komodo je poměrně náročný. Budíček chvíli po šesté a odjezd lodí krátce poté. Na první dive site to bývá kolem hoďky a tak se snídaně pohodlně zvládne po cestě tam. V průběhu dne se přesunujeme na 3 různá místa a i se zastávkami mezi potopy návrat vychází někdy po páté odpoledne. Je to dlouhý den, ale o přestávkách lze pospávat, takže jsme to zvládli i my starší ročníky :) Už jsem zmiňoval, že Komodo je hlavně o mantách – a zklamáni jsme rozhodně nebyli! V podstatě každý den jsme jich několik viděli, někdy z takové blízkosti, že by si na ně jeden mohl i sáhnout. Je to parádní zážitek.

Nejen mantami živ je potápěč – oba s Pephánkem máme rádi hlavně malé věci a i v tomhle není Komodo zklamáním. Několikrát jsem musel rychle přepínat foťák z režimu „pygmy seahorse“ na režim „sakra další manta nade mnou a ještě k tomu mi stíní toho koníka!“ :) Náš divemaster Solemon je známý jako plovoucí mikroskop a nezklamal – věcí, které nacházel, bychom si jinak v životě nevšimli. Jednou to došlo tak daleko, že na něj už byl Pephának naštvaný - prý už žádné další pidi-nudibranche nechce :) Měli jsme štěstí – za celý týden jsme v podstatě (až na úvodní zážitek) žádné silnější proudy nezažili. Dokonce i slavný „shotgun“ byl relativně pohodový. 

Poslední den jsme odlétali odpoledne (takže den před jsme se mohli ještě v pohodě potápět). Ráno nás naložila loď a odvezla do národního parku, kde jsou Komodo varani. Stejně jako před lety, k vidění jsou v podstatě jenom u jedné dřevěné chatky, kde se povalují a celkově tváří znuděně :) Je hezké je vidět, ale žádný zázračný výlet to není. Takže kdo chcete zažít manty, žraloky, želvy, nádherné korály a spousty malých vzácných potvor, šup na Komodo! A opravdu doporučuji Scuba Junkie – jejich resort je hned na hranici národního parku, takže oproti diveshopům z Labuan Baja jsou denní cesty minimálně o hodinu kratší a navíc bývají ráno na místě jako první :)