Kdo se potápí, tak pravděpodobně zná oblast Raja Ampat – je to několik ostrovů v severozápadní části Papui proslulých úžasnými korály a množstvím ryb. Pro mne to byla jedna z mála oblastí Indonésie, do které jsem ještě nezavítal. Potápění se zde většinou děje z liveaboard lodí a tomu odpovídají i ceny. Náhodou jsem se ale dozvěděl o možnosti ubytování na ostrově Kri a potápění z něj. Cesta není nijak náročná – doletět do Sorongu, z něj pak přeskočit na 2h ferry do Waisai a tam už jenom odchytit loďku některého z house-stays (ubytování) a vyjednat si rozumnou cenu.

Ostrov Kir je malinkatý, ale i tak se na něj vejde téměř dvacítka home-stays. Nejlepší zdroj informací je StayRajaAmpat.com – já si na doporučení vybral Koranu Fayak. Příjezd byl trošku kulturní šok – loďka mě vyhodila na rozvrzaném molu před polorozpadající se budovou. Nikde nikdo a až po chvíli se mi povedlo odlovit místně vypadajícího člověka, který chvíli někam odběhl a pak se podivil, co že to tam dělám, když mám přijet zítra… No, volno naštěstí měli a v rekordním čase 4 hodin už jsem si mohl dát věci do své chatky. Na Kri není mimo house-stays opravdu nic – projít se dá po pláži mezi chatkami z jednoho konce na druhý, ale to je tak vše. Jídlo je součástí ubytování.

Samozřejmě jsem se jako první začal zajímat o potápění na další den. To jsem si ale naběhl – v neděli se totiž NIC nedělá, tím méně potápí. Na mě si ale nepřišli, uzmul jsem si dva tanky a vyrazil na sólo potopy z pláže :) Na Kri jsem strávil 6 dní potápěním a musím se přiznat, že jsem byl docela zklamaný. Podle toho, co jsem o Raja Ampat slyšel, jsem čekal opravdu hodně, ale tohle bylo takové průměrné. Na některých místech (sardine reef, cape kri) bylo spousty ryb, v podstatě na každém potopu jsme viděli žraloky (blacktip, whitetip, wobbegong), barracudy, často humphead wrasses, želvy, atd.. Pořád bylo na co koukat. Ale macro bylo vyloženě zklamání – povedlo se nám objevit jednoho pygmy seahorse, jednu robust ghost pipefish a jednoho netypického nudibranche a to je vše. Dokonce i noční potop byl zklamání – umocněné tím, že mě z vody doslova vyhnali fireworms, kteří zde zdatně plavou a pronásledovali mé světlo. 

Ubytování je kapitola sama pro sebe. Bydlí se zde v chatkách z palmových listů, velkých tak akorát na jednu postel a v podstatě otevřených do okolí. Třetí den večer zapršelo a já měl z postele vodní lázeň. Noc jsem přežil na prknech a druhý den si vymohl přesunutí do jiné (novější) chatky – do té už nepršelo tolik, jenom mrholilo… No, naštěstí bylo většinu času hezky, ale tajfun bych tu zažít nechtěl – doslova se není kde schovat, protože i sdílená jídelna je beze stěn a s děravou střechou. Přítomnost havěti je samozřejmá – pavouci, švábi, komáři… A moskytiéra plná děr :) Navíc je Raja Ampat červená zóna pro malárii, takže repelent je absolutní nutnost. Elektřinu si každý house-stay vyrábí generátorem sám a ten se většinou zapne tak na 3 hodiny po západu slunce. Překvapivý byl ale super 4G signál, takže minimálně digitálně je člověk v současném století (dokud stačí baterie :)

Cesty sem nelituji, ale jsem přesvědčený, že Kri není ta pravá Raja Ampat. My se bohužel celý týden motali jenom v blízkosti ostrova a přestože některá místa byla hezká, jiná byla vysloveně podprůměrná. Potápění je zde jenom pro zkušené – proudy umí být docela silné a když jsem viděl přístup místních divemasterů, tak bych si sem začátečníka poslat nedovolil. Pro milovníky pohody s minimem turistů, pláží, čisté vody a šnorchlování je to ale ráj.