Při plánování letošní cesty jsem se snažil opět zkombinovat různé aktivity - loni se nám docela líbilo kite-surfování na Boracay, tak jsem si říkal, že bychom to mohli letos někde zopakovat a pořádně se rozjezdit. Výběr padl na Siargao, oblast Cloud 9, která je vyhlášená jako surfařská destinace č.1. Po emailech jsem se dohodl s The Boardwalk na ubytování a dokonce mi slíbili mít instruktora kite-surfingu přímo na místě. Cesta a ostrov není komplikovaná - několikrát týdně tam je přímý let z Cebu. Z letiště na Cloud 9 už ás odvezl lokální transport a poslední 3km z Dapy opravdu stály za to - budují tam silnici, takže ultimátní tankodrom...

  Po přijezdu na Boardwalk nás čekalo mírné převapení - pobavili jsme se přímo s majitelem (pohodář australan), který nám jen tak řekl, že instruktor kite-surfingu mu před měsícem odjel domů a žádný jiný na ostrově není. Aby toho nebylo dost, tak i na surfování byly špatné podmínky (foukalo na ostrov místo od ostrova) a potápění tím pádem bylo mimo také (mizerná viditelnost). To nás opravdu zaskočilo - měli jsme tady naplánovaných 5 dní a najednou v podstatě nebylo co dělat :( Pepánkovi se ukrutně nechtělo, ale i tak jsem ho donutil jít si odpoledne zkusit surfování. Skočil jsem do vody a pral se s tím minimálně hodinu, ale v podstatě bez úspěchu. Pak jsem předal prkno Pepánkovi, ten zkusil jednu vlnu a prohlásil, že se na to může vy*** a šel zase ven. Jako odměnu bohů moře si cestou ukopl prst na noze :)

  Druhý den, nevěda co s volným časem, jsme si půjčili motorky a vydali se na výlet po ostrově - jmenovitě k Pillars, kde jsou při odlivu mořské bazény. Cesta byla strašná - jenom opravdu místy vybetonovaná, jinak v podstatě kamenitý terén. K pools jsme dorazili později odpoledne, kdy už měl být odliv, ale bazény se ne a ne oddělit. Já si tedy v jednom na chvíli zaplaval, ale nic úžasného to nebylo. Cestou zpátky jsme se aspoň zastavili na večeři a rumíka v jedné hospodě kus od Cloud 9 - to jsem ale nevěděl, že mi na motorce nesvítí světlo. Takže jsem pak v noci jel po té naprosto dramaticky rozkopané silnici za pepánkem a snažil se z jeho pohybu odhadnout kde jsou díry a kudy jet :)

  Třetí den bylo zase počasí na draka - pořád foukalo, občas pršelo, prostě nevlídno. Takže jsme den v podstatě proflákali - já si srovnal archiv fotek, pepánek četl a pospával... No a mě večer došla trpělivost - představa, že tu takhle máme strávit ještě další 3 dny, zatímco bychom se mohli někde potápět, mě ničila. Takže jsem si sedl, zabookoval nám na druhý den odlet a zavelel "Na Bohol!" :) V sezóně je to tady asi zábava, ale mimo prostě nuda. Jedinému, komu se bude stýskat jsou místní komáři, kteří z nás za ty 3 noci musí mít zásoby na roky dopředu...