Coron byl naší poslední potápěcí zastávkou na Filipínách. Pracuje tady pro Sea Dive náš kamarád z Bermud Patrik, kterého jsme už pár let neviděli a měli jsme tak hodně co dohánět. Potápění je tady vyjjímečné tím, že se chodí hlavně na vraky. 24 září 1944 si sem zaletěli američané vyřídit účty se schovanou japonskou flotilou a potopili 6 velkých a několik menších lodí. Viditelnost není úplně ideální a vraky jsou navíc relativně hluboko (kolem 30ti metrů), ale většina z nich je i po těch letech hodně zachovalá a pro potápěče opravdový ráj.
Potápění jsme měli s Patrikem dohodnuté na tři dny (3 potopy denně) - dostali jsme se tak na všech 6 velkých vraků a jako bonus viděli i něco navíc. První den jsme viděli Akitsushima a TaiEi Maru - to se s námi navíc mohl potápět i Patrik a protáhl nás svými oblíbenými místy. Hned na začátku třeba od kormidla skrz otvor pro hřídel šroubu - nic pro klaustrofobiky :) Posledním potopem pak byla menší gunboat u ostrova Lusong - krásně porostlá korály a plná života. Nad vrakem plavali i šnorchlaři a několik z nich hamtalo po části, co byla cca metr pod hladinou. Měl jsem obrovskou chuť k nim zespoda připlavat a stáhnout jim šmejdům plavky - udržel jsem se, ale zpětně toho lituji :)
Druhý den už musel Patrik učit, takže se nám věnoval jeho kolega Mark (australano-filipínec). Viděli jsme vraky Arako a Olympia Maru - oba opět nádherné a plné míst k prozkoumání. Jenom kdyby to nebylo tak hluboko - můj počítač suunto stinger je mimořádně konzervativní, takže jsem pravidelně končil v "deku" (t.j. musel jsem povinně dělat na několik minut zastávku v 5ti metrech) přes 10 minut a závistivě koukal, jak ostatní lezou na loď a baští mi oběd :) Docela mile nás překvapil třetí potop dne - CYC reef - byl plný nádherných korálů a člověk občas našel i něco opravdu zajímavého z havěti.
Třetí a poslední den jsme se s Ondřejem shodli, že nesmíme "spadnout do deka" - t.j. potápět se opravdu pouze do limitu, protože nás další den dopoledne čekal let do Manily. Nakonec to bylo v pohodě - vraky Kogyo Maru a Tangat jsme zvládli prolézt i bez doprovodu a těšili se na bonus. Tím bylo potápění v jezeru Barracuda lake. Je na ostrově kousíček od Coronu a mělo pro nás dvě lákadla. Prvním byly jeskyně - bez výbavy jsme do jedné jenom pár metrů "nakoukli", ale i tak to byl zážit úžasný. Druhá a snad ještě lepší zpráva byla, že teplota vody v jezeře cca 10 metrů pod hladinou najednou prudce vzrostla až na neuvěřitelných 35C! Něco jako plavání v obrovské vaně. Akorát potom dělat safetystop zpátky ve 29C "studené" vodě nějak není ono :)
Coron jako takový je malé, špinavé a celkově nevzhledné městečko. Díky Patrikovi jsme ale viděli i něco navíc. Jeden večer jsme zajeli se naložit do horkých pramenů (což je mimochodem v 30ti stupňovém teple kolem mírně uchylné). Další večer jsme zašli zapít narozeniny přítelkyně Marka do (dle Patrika) nejhorší diskotéky na Filipínách a hodinu vydrželi poslouchat příšerný "zpěv" dvou přítomných ladyboys. Poslední ráno jsme se vypjali k heroickému výkonu, vstali v 5:30 a vyběhli 700 schodů na kopec nad Coronem, kde starosta za peníze z daní dal vstyčit obrovský kříž. No, minimálně ten východ slunce opravdu stál za to. Už ani nezmiňuji, že kolem nás snad všude byli češi/slováci... člověk aby se bál promluvit :)