Taganga je malá rybářská vesnice kousek od města Santa Marta. Naším hlavním cílem tady bylo potápění, ale zároveň jsme chtěli vyrazit i do národního parku Tayrona. Ten se táhne od Tagangy podél pobřeží a je to víceméně dostupné pouze pěšky nebo po vodě. Většina lidí sem jde minimálně na dva dny s tím, že přespí v jednom z míst na pláži buď v půjčeném stanu nebo v síti. To byl i náš původní plán než mě od toho zradili v Tayrona Dive Center. Hammocky (sítě) prý perou sotva jednou za sezónu a (cituji) spí v nich různé typy lidí (=hipíci s dredy) s různým pohledem na hygienu. Takže prý ať počítáme s tím, že si nějakou tu breberku odneseme :)

No nic, přespání jsme škrtli a vymysleli alternativu, že park projdeme za jeden den. Ráno jsme nasedli do autobusu do Santa Marta, tam přesedli do dalšího směr Tayrona a nechali se vysadit ve vesnici Calabazo. Standardně se lidé nechají dovézt až do El Zaino a jdou okruh odtud - takže my jsme takhle vlastně chtěli jít "proti proudu". V posledním domečku na začátku treku nás místní chlapík zkásnul o 2x 38tis (docela dost - cca 390kč) a dál jsme pokračovali po svých, vybaveni mapou z letáku :)

Trek se postupně zužoval až se z polní silnice změnil na pěšinu po které by sotva prošel chodec. Příroda kolem byla divoká a za celou dobu jsme narazili akorát na 2 další lidi. Po cca 2 hodinách cesty převážně do kopce jsme narazili na rozcestí. Buď jsme mohli pokračovat podle plánu směr "El Pueblito" (ruiny) nebo si trochu zajít a mrknout na Playa Brava. Přišlo nám, že máme spoustu času a podle mapy to vypadalo kousek, tak jsme se rozhodli pro Playa Brava. Pěšinka ještě chvilku šplhala do kopce a pak se zlomila a začala strmě padat. V tu chvíli mi došlo, že pláž asi nebude na kopci a že nás tedy čeká pěkný sešup a následně řádně náročný návrat :(

No, "malá zacházka" se ukázala být skoro stejně dlouhou jako okruh sám a na pláž jsme dorazili už docela uondaní po další více než hodině a půl. Cesta to ale byla nádherná. Divoká džungle, spousty motýlů a breberek, paráda. Na Verču si v jeden moment sedla kobylka, co měla hodně přes 10cm - chudák (verča :) statečně držela než já připravil foťák no a samozřejmě v momentě kdy jsem se přiblížil na fotku, tak se zvedla a uletěla. Ach jo! Playa Brava evidentně pamatuje lepší časy. Je to shluk polorozpadlých budov, který hlídá jedna rodina. Pláž jako taková není nic moc a plavat se tu nedá kvůli vlnám a zpětným proudům.

Takže jsme nakoupili zásoby vody (nic jiného to ostatně asi stejně neměli) a po chvilce vyrazili na cestu zpět. Bylo to do kopce. Hodně. Cestou jsme potkali domorodce na koni s oslíkem, co evidentně slouži jako jediná forma zásobování. Jak se ale kůň a oslík dostávali přes některé opravdu divoké části cesty nám jasné není. Další necelé dvě hodiny plahočení a byli jsme zpátky na rozcestí. Hřmělo a únava už byla pořádná, takže jsme jednohlasně odhlasovali návrat do Calabazo a nechat si zbytek parku na někdy příště :) Plán tak sice nevyšel, ale trek to byl úžasný a rozhodně stál za to.

Návrat zpět do Santa Marty byl také veselý - to hřmění co jsme celé odpoledne slyšeli se evidentně vyřádilo v Santa Martě. Kolem autobusu to najednou začalo šplouchat a my zjistili, že jsou ulice slušně pod vodou. Kanalizace tady prostě zvládne jenom něco a zbytek se pak jako řeka valí ulicemi. Druhý den už jsme měli odlet z Santa Marty přes Bogotu do Leticie. Na letiště se dá docela dobře dostat i autobusem z parku Bolivar, takže taxík netřeba.