Po prací nabitém roce jsem usoudil, že by bylo vhodné vyhnout se podzimním plískanicím a místo toho čas strávit někde v teple – no a kde lépe než na Filipínách.  Vyhradil jsem si tentokrát celých 7 týdnů (na to už jsem si musel v Praze na filipínském zastoupení vízum – standardní je omezené na 28 dní pobytu). Aby mi tam samotnému nebylo smutno, na dva týdny se za mnou přijela vydovolenkovat část mé nevlastní rodiny – jmenovitě Zdenička s mamčou. Itinerář jsem měl následující: Boracay, Bohol, Cebu, Sipaway, Padre Burgos a na konec Anilao.

Před rokem jsem strávil pár dní na Boracay kitesurfováním – přesněji řečeno pokusy :) Letos jsem se rozhodl se na místo činu vrátit a pokusit se v učení pokročit.  Na první dva dny jsem si u Isla Kitesurf dohodl instruktora a další dny už piloval pokusy samostatně. Bohužel, největším problémem se ukázalo počasí. Říjen je ještě před-sezóna a vítr není stabilní. Takže z plánovaných cca 17 dní kitování vyšla sotva polovička. I tak jsem ale trochu pokročil – rozjezdy už se začínají dařit a jezdit už také šlo. Jen na otočky nedošlo, tak budu muset zase pokračovat příští rok :)

Po cca 10ti dnech po mně dorazily Zdeničky – zajel jsem je vyzvednout do Manily, aby se necítily úplně ztracené. Poprvé jsem vyzkoušel ubytování přímo u letiště a opravdu doporučuji – levnější (a hezčí) než hotel a je to doslova pár kroků od terminálu 3, takže odpadá stres s čekáním na taxi a hlavně šílené manilské dopravní zácpy. Boracay přivítalo Zdeničky nádherným počasím, které vydrželo téměř přesně na minutu do odjezdu (na loď už jsme šli v dešti). Holky si užívaly nejen nádhernou pláž, ale i výlety do okolí a hlavně se obě potápěly. Pro Zdeničku to bylo už jenom opáčko známého z Austrálie, ale zato mamča si to ve svých 60+ zkusila poprvé a přes mírnou nervozitu to zvládla výborně.

Z Boracay jsme se přes Cebu přesunuli na Bohol – do resortu Tropical Beach na Alona. Pláž i moře je tam nádherné, takže jsme strávilyi i pár dní relaxováním. Jeden den jsme vyrazili na organizovaný okruh po Boholu. Mimo jiné jsme se zastavili v Eco Parku, kde jsme se projeli zip-line přes údolí (Zdeničky byly nadšené – další nový životní zážitek). Zajeli jsme i do rezervace opiček Tarsier – jsou tak neuvěřitelně roztomilé! Poslední zastávka byla na vyhlídce na „chocolate hills“ – kopečky, které Bohol světově proslavily (a stále ještě není geology jejich původ spolehlivě vysvětlen). Mě na Boholu příjemně překvapilo potápění. Nic moc jsem nečekal, ale kupodivu to opravdu stálo za to. Zdenička si to zde také zopakovala a už byla naprosto samostatná – myslím, že z ní příště už uděláme certifikovaného potápěče :)

Po Boholu už následoval návrat do Manily, kde jsme strávili den a půl turistováním. Vyrazili jsme do místního akvária – to relativně příjemně překvapilo (mají tam opravdu jen místní potvory), ale je vidět, že neměli moc peněz („útesy“ jsou z plastu, chybí jakékoliv popisky, každá sekce je placená zvlášť). Prošli jsme si také Intramuros a Rizal park a tím v podstatě vyčerpali manilské pamětihodnosti :) Holky druhý den večer odletěly do Prahy a já pak ráno vyrazil do Cebu za potápěním.