Výlet s Uncle Tan na 3 dny/2 noci do džungle na řece Kinabatangan jsem naplánoval aby Ondřej taky zažil v Asii něco jiného než moře. My to tady s Kačkou při naší cestě po Borneu přeskočili a zpětně mě to docela mrzelo, protože tu prý je šance vidět divoké slony. Dostat se sem bylo jednoduché - v Semporně jsme nastoupili v 8 ráno na autobus a nechali se vysadit na Sepilok Junction (5 hodin cesty), kde už je to jen 5 minut pěšky k Uncle Tan. Malinko nám cestu zkazilo zjištění, že jsem si v Semporně u Scuba Junkie zapomněl vzít zpátky pas a nevybrali jsme si ani Ringity, takže jsme neměli na zaplacení. Uf... Vše nakonec dobře dopadlo - pas mi poslali druhý den autobusem (čekal na mě po návratu z džungle) a zaplatit nás nechali v dolarech.
Cesta do kempu v džungli je nejdříve 1 hodinu po normální silnici, pak další hoďku po prašné cestě palmovou plantáži k řece a finálně 10 minut na lodi do kempu jako takového. V lednu nebo únoru se oblastí pravidelně prožene povodeň - v našem případě se tak stalo před 2mi týdny, takže jsme sice viděli jaké škody napáchala, ale voda byla v podstatě už zpět na normálu. Kemp byl prý v době povodně kompletně pod vodou - člověk se pak nediví, že je tak spartánský :) Elektrika jede jenom na 4 hodiny mezi 6 a 10 večer, záchody se "splachují" kbelíkem  s vodou z řeky a na mytí... no, byli odvážlivci, co se v té vodě i myli, ale my jsme se raději omezili jen na nejnutnější smývání bahna z nohou :)
Hned první večer jsme vyrazili ja "lodní safari" - t.j. na lodi nás po setmění povozili po řece a baterkou hledali na březích zvířata. Moc jsme úspěch neměli -  pár ptáků a sem tam opička. Druhý den v 6 ráno budíček a znova lodička - tentokrát jsme aspoň nachytali jednoho stydlivého orangutana a pár gibbonů. Největším zážitkem tak bylo "vylodění" na břeh, kde jsme všichni bez výjimky zapadli po kolena do bláta a někteří dopadli i hůř :) Po poledni jsme nasadili erární gumáčky a šli se na dvě hodiny brodit bahnem v džungli - průvodce nám našel pár stonožek a sem tam pověděl něco zajímavého o flóře. Odpoledne si Ondřej a pár ostatních vyzkoušel lov krevet do sítě - mne na to přešla chuť, když jsem viděl jak malé krevetky jsou ochotní chytat a že ani samičky plné vajíček nehodí zpátky. Ještě že byla na lodi malá holčička, která průběžně házela vše živé zpět do vody :) I tak ale pár krevet zůstalo a Ondřej s ostatními barbary si je dali k večeři - prý byly výborné...
Na Kinabatanganu jsem se těšil hlavně na slony - dlužno říct, že zbytečně. Jinak jsme ale viděli snad vše co se tam vidět dá, tak si není na co stěžovat. Smutné je akorát zjistit jak malinkaté plochy džungle zbývají. Dle zákona prý má být kolem řeky 50m pruh - ten se ale ve většině případů scvrknul na pár stromů a na mnoha místech sahají palmové plantáže až úplně k řece. Národní pak je tak omezen na 10 "remízků" kolem řeky, které ani nejsou propojené. Všechny jsou navíc tzv. druhotná džungle - t.j. původní byla vymýcena a současné stromy narostly až nedávno. Bůh ví jak dlouho v tomhle budou opičky a spol schopny přežívat než je všechny přestěhují do parků a zoo... Ach jo.