Probouzime se do slunecneho, jasneho, ale mraziveho rana, coz nas po vcerejsim setkani se snehem na Ben Lomond nemuze rozhodit. Naopak, vzbuzuje to v nas ocekavani krasneho dne a ja si u snidane vzpomenu, ze dnes bych mela byt polibena pod rozkvetlym stromem, abych neuschla, ze...Najit rozkvetly strom v listopadu je dost tezke i na NZ, takze to dopadlo jak jste vy pesimisti predpokladali, nic z toho nebylo :( Takze az tu pristi rok nebudu, tak je to proto, ze Vlada neuznal ani rozkvetlou palmu jako strom a tudiz jsem uschla......
I presto, jsem s nim vyrazila na dalsi vylet, tentokrat do zlatokopeckeho mestecka Arrowtown. Jako jedno z mala to neni opustene "mesto duchu", ale snazi se tady udrzet alespon jednu ulicku puvodnich domu, renovovat je a snad i obydlovat. Zlato se tu tezilo v obdobi 1860 a dal. Pracovalo tu spousta Cinanu, kteri tu meli takovu svou enklavu. Drsne je, ze po skoncnei zlate horecky se k Cinanum mistnaci staveli dost drsne, nelitosne, takze spousta z nich odjelo zpet do Ciny nebo jinam makat za minimalni mzdu, ti co zustali se uchytili jako farmari, nebot to puvodne v Cine delali a tomu nejvic rozumeli. Na
fotkach muzete videt v jakych nuznych podminkach tady zili ( i kdyz domecky mistnaku taky nebyly nic extra).