Hledat kulturu a památky v Kutě je něco jako jet za památkami do Mostu. Kuta je hlavně město zábavy, plná -náctiletých surfařů a tomu odpovídající klubové scéně. A stánků. Celé "město" je jedna velká tržnice. Já si toho na první pohled nevšiml, ale Kačka hned zaznamenala jeden z jejich oblíbených artiklů ... penis ... Opravdu, mají je tam snad v každém stánku, velké, malé, z různých dřev, ale všechny velice věrně vyvedené. Z nějakého důvodu jsou Balinésané přesvědčení, že snem každého turisty (nebo turistky) je si doma otvírat pivo penisem. Nakonec jsme i odolali pokušení jeden koupit jako svatební dar :) Zpět ke kultuře - tu je na Bali nejlépe zažít v Ubudu, což je městečko zhruba uprostřed ostrova. Ubud je tradiční kulturní centrum, kde se soustřeďují spousty umělců, je možné vidět tradiční tance a navíc má i ideální pozici pro procestování památek v okolí.
Tradiční tance v Ubudu. Na Bali je možné vídět 3 základní tradiční tance. První je Kecak (ohnivý tanec), který je podle našeho názoru nejlepší. Celý se odehrává ve tmě (na scéně je jenom jeden velký svícen uprostřed) a bez hudby. Tu obstarává asi tak 30 chlapíků, co vydává nepopsatelné zvuky do rytmu. Já jsem něco podobného už shodou okolností víděl ve filmu Barraca, kde bylo pár scén snad tisícovky mnichů co přesně tohle dělali. V poslední scéně tam navíc zapálili hromadu suchých šlupek od kokosů a naběhnul tam maník, co jí vždycky rozkopnul a blaženě v tom pak naboso hopkal... Vyrazili jsme i na ty dva další tance (barong, legong). Barong je něco jako pohádka o princezně, opici, drakovi ... velmi asijské, velmi nepochopitelné. Ale aspoň jsme byli (občas díky popisu v programu) schopni vydedukovat, o čem že to asi zrovna tančí. To Legong už na příběh rezignoval a jsou to v podstatě jenom (relativně hezké) tanečnice divně se vlnící do monotónní muziky. Koulí u toho očima, vrtí rukama a to je tak všechno. A to v průvodci píšou, že prý tohle je tanec, který dokáže Balinésany tak rozpálit, že se mezi sebou poperou... Nevím, asi v tom vidí něco jiného než my :)
Chrámy - těch je na Bali snad víc než normálních domů. Každá vesnice musí mít minimálně tři - jeden směrem k horám, další směrem k moři a jeden uprostřed (velice zjednodušeně řečeno). Pak tam jsou další, pokud ve vesnici žijí bohatí lidé, atd. Navíc každý dům má u sebe menší čí větší oltář, na kterém několikrát děnně nechávají pochutiny pro duchy předků. Je to tam neuvěřitelný business - oltářiky se tam prodávají všude, stejně tak i připravené balíčky pro naplnění bříšek zesnulých, aby netrpěli hlady :) Navštívili jsme všechny "důležité" chrámy - Tanah Lot, Gunung Kawi, Tirta Empul a Gua Gaja. Samozřejmě jsme také vyrazili podívat se na rýžová políčka (těm se ostatně na Bali lze těžko vyhnout).
Ještě se zastavím u domů. Velice často jsme si nebyli jisti, jestli koukáme na normální rodinný dům nebo na chrám. Všechny jsou tak zdobené, že si pak chudát turista není jistý, co má vlastně fotit. Toho času a úsilí, co věnují všem těm výzdobám - neumím si něco podobného nikde v "civilizovaném" světě představit. Mají nádherně vyřezávané věci ze dřeva, sochy, nábytek... a vše tak levné, že se vůbec nedivím, že si tam lidé jezdí kupovat vybavení do domů. Navíc každá vesnička se evidentně na něco zaměřuje - někde se vyrábí velká dřevěná kola, jinde sošky budhů, v dalších nábytek. Vlastně celé Bali je jeden velký obchodní dům s ruční prací.