Hue je historické město cca uprostřed Vietnamu. Většina turistů sem jezdí tzv. Open Busem, což je normální autobus, ale s většími sedadly a úpravou tak, aby se v nich dalo i trochu spát. Problém je, že cesta z Hanoi trvá v ideálním případě 14 hodin (realisticky tak 18) a díky stavu Vietnamských silnic, neustálému troubení a zastavování si o spánku můžete jen nechat zdát (to se mi povedlo :) My jsme ale na tohle příliš zhýčkaní, takže jsme místo toho hezky pohodlně přeletěli letadlem.
První den jsme si půjčili motorku a vyrazili na cestu po památkách v okolí. A že jich tam je! První jsme zastavili na Thien Mu pagodě, což není žádný zázrak. Pak jsme vyrazili k první hrobce Ming Mang - podle ručně načrtnuté mapy kterou nám dal děda, co nám půjčil motorku, jsme zhruba tušili kde jí najít, ale evidentně jsme někde špatně odbočili, takže po pár kilometrech jsme se ocitli na břehu řeky na cestičce, kterou bych dal tak na horském kole. No, vše dobře dopadlo, místňáci nás nasměrovali a ve finále jsme všechny hrobky objevili. Akorát nám cestou docházel benzín, tak jsme zastavili u jedné babči, co ho v petkách prodávala u silnice - nenapadlo mě se jí zeptat předem kolik stojí, takže si pak drze řekla o nehorázných 20tisíc (20 Kč)... Kačka by se s ní hádala, ale na mě bylo příliš teplo, tak jsme zaplatili a vyrazili dál - babča podlě mě zavřela krám a šla se někam opít radostí :)
Obrazili jsme tři různé hrobky - i když pod termínem hrobka je potřeba si představit plochy o velikosti velikého parku. Stavěli si je místní císaři, když Vietnam obsadili Francouzi a oni tak v podstatě němeli nic lepšího na práci. Některé prvky mají společné - například každá má před vchodem do hlavní pagody sochy slonů a strážců. Jinak je ale každá úplně jiná, takže se rozhodně vyplatí si je projet všechny.
V Hue samotném je pak Citadela, což byl příbytek císařů, císařské opevněné město uvnitř normálního města. Hodně s ním zacvičila válka  - velké části jsou úplně zničené, ale pár pagod se relativně zachovalo a Vietnamci je za mezinárodní pomoci průběžně opravují. My jsme si navíc návštěvu načasovali tak, abysme tam viděli i ukázku místního divadla. V zásadě je to hodně podobné tomu, co jsme viděli třeba na Bali, ale hudba není tak monotónní. Navíc si evidentně umí i dělat legraci - v jednom "čisle" se na jeviště vyhrnuli dva draci. Nejdřív se chvíli vlnili a pak se začali jako očuchávat. Když pak jeden začal lézt na druhého zezadu, podívali jsme se s Kačkou na sebe, jestli oba chápeme scénu stejně. A taky jo, chvíle vrtění a pak z jednoho vypadl malý dráček. Moc roztomilé :)