Tenhle rok jsem si chtěl Asii opravdu užít. Mezi Kambodžou a Indonésií mi vyšel měsíc volna a bylo vyloženě škoda letět do Prahy a zpátky :) Místo toho jsem si naplánoval návštěvu Scuba Junkie – mého oblíbeného diveshopu na Borneu. Dělám jim už roky (od mé poslední návštěvy) webové stránky, takže mi nabídli měsíc pobytu a potápění zadarmo. Protože otevřeli novou pobočku v Kota Kinabalu, rozhodl jsem se strávit prvních 14 dní tam a pak se na druhou polovinu přesunout na starý známý a oblíbený Mabul.

Scuba Junkie v Kota Kinabalu funguje necelý rok. Je tam hodně velká konkurence a většina turistů je z Koreje, takže ne ideální cílová skupina. Nicméně za ten rok už se docela etablovali a loď vyjíždí v podstatě denně. Nikdy by mě ani nenapadlo považovat Kota Kinabalu za destinaci vhodnou k potápění. Je to docela velké město s hodně rušným přístavem. Kousek od něj (20 minut lodí) je ale několik ostrovů, které jsou překvapivě hezké – jak pláže, tak i na potápění. Viditelnost většinou není žádný zázrak (kolem ámi metrů), ale korály jsou tu nádherné a i života tu člověk najde spousty. Mabul to není, ale dal bych to zhruba na úroveň potápění kolem Phi-Phi v Thajsku. Velkým lákadlem v KK (Kota Kinabalu) je možnost setkání s whalesharky.

Cesta z Bangkoku do KK je jednoduchá a levná - nejlépe s AirAsia přes Kuala Lumpur. Po příletu si mě vyzvedla Judy (jeden v divemasterů) a odvezla mě do bytu, kde jsem s pár ostatními divemastry strávil náseldujících 14 dní. Potápět jsem se šel samozřejmě hned další den a pokračoval tak 3 dny v kuse, až mě najednou sklátila nemoc – 5 dní jsem strávil s horečkou v posteli, pravděpodobně moje nejdelší nemoc v životě. Samozřejmě, během těch 5ti dnů se v KK ukázali whalesharci a než jsem se doléčil, tak zase vzali roha :( Víc asi nemá cenu popisovat – hezké potápění, ale žádný zázrak.

Na druhé 2 týdny jsem se přesunul na Mabul. Scuba Junkie mě dali do bungalovu v resortu co mají na ostrově a musím řict, že to byl opravdu luxus. Potápění snad ani nemá cenu rozepisovat – pro mě je to (zatím) nejlepší místo na světě. Co tady člověk najde za jeden den jinde nevidí ani za rok. V podstatě nebyl jediný potop, ze kterého bych se nevracel s fotkou něčeho „nového“. Dostal jsem se i 2x na Sipadan – podruhé jsem se většinou potápěl solo, takže to byl zážitek o to větší. Tolik žraloků jsem nikde jinde neviděl – první den jsme jich napočítali přes 60. K tomu obrovské hejna jacks, baracud, humphead parrotfish... Jenom těm whalesharkům a hammerheadům se nějak nechtělo :)

Samozřejmě bych to nebyl já, abych i pobyt na Mabulu neměl okořeněný nějakým průšvihem. Tentokrát to byla invaze cca 150ti islámských filipínců do blízkého městečka Dahab Latu. Jeden z nich se prohlásil za potomka jakéhosi sultána Sulu z 18tého století, vzpomněl si, že mu tím pádem patří Sabah (severní část malajského Bornea), sebral pár kámošů se samopalama a z filipín doveslovali až sem. Zní to jako vtip, ale zrovna v den co jsem přiletěl do Tawau a odjel do Semporny se začalo střílet a v Semporně vyhlázili zákaz vycházení. Tahle „napjatá mezinárodní situace“ trvala celých 14 dní, takže se nesmělo jezdit na vzdálenější ostrovy a já se tak plácal jenom kolem Mabulu a Kapalai :( Dokonce pro jistotu zrušili i noční potápění. No nic, zcela jistě jsem tu nebyl naposledy a už teď se těším na další návrat...