Ahojte, takze nas prvni skutecny zapisek. Trochu opozdene, ale prece :)
Takze po tom silene dlouhem a dramatickem letu jsme konecne zakotvili v Christchuch, nejvetsim meste na Jiznim ostrove. Mesto ma 300 tisic obyvatel, coz je na novozelandske pomery hodne, a je pojmenovano po jedne z Oxfordskych koleji. MEsto lezi na vychodnim pobrezi (takze smerem do PAcifiku), asi tak uprostred jizniho ostrova. Je to docela velky pristav. KRome katedraly na hlavnim namesti, univerzity a ctyr avenue, ktere tvori centrum mesta, je tu taky Mezinarodni centrum Antarktidy.
My jsme do Christchurch dorazili ve stredu 22.4. odpoledne a jediny nas zajem byl najit si ubytovani s posteli a sprchou! Jakmile jsme tohoto docili, nic jineho nas nezajimalo, ani prazdny zaludek, nebot od snidane v letadle jsme nic nejedli, ale veceri jsme vesele prospali. Bohuzel casovy posun deseti hodin je docela znat, a asi dva dny jsme se s nim srovnavali. Takze jsme usinali v sedm vecer, probouzeli se uprostred noci, treba ve dve, ve tri, nemohli usnout, cetli si a delali ruzne jine veci, ktere by nas uspali :)
Krome prohlidky katedraly, kde po vystoupani 134 schodu (mimochodem, kazdy schod ma sveho sponzora, stejne tak zidlicky v kostele!), se vam otevre pohled na hlavni namesti, nas v Christchurch jeste cekala navsteva Mezinarodniho centra Antarktidy a hlavne vyrizeni nekolika nezbytnosti.
Pokud jste to totiz nevedeli, tak Novy Zeland ma v Antarktide vlastni zakladnu (Scott base), na ktere mimojine poradaji kazdorocni turnaj v ragby se sousedni americkou zakladnu a vite co? letos opet vyhrali kiwi:) (hralo se v lednu, coz je antarkticke leto, pri minus osmi). Z Noveho Zelandu je to do Antarktidy "co by kamenem dohodil", neco malo pres 3800 km, takze je to jeden z nejblizsich sousedu. V tomto centru jsme si vyzkouseli jake to je, kdyz je teplota osm stupnu pod nulou a zaroven fouka vitr rychlosti 40 km/h. Pocitova teplota je najednou osmnact stupnu pod nulou! Taky jsme se dozvedeli, ze pri -52 stupnich clovek v normalnim obleceni zemre do minuty. Mazec! Taky jsme zjistili jak velky muze byt tucnak a jednoho z novozelandskych (tucnaka modreho) jsme si prohlidli dost zblizka.
Druhy den nas cekalo to nejdulezitejsi, vyzvednout si nase obytne auticko, tzv. capmervan, ktery nas bude provazet po celou dobu na kiwi ostrove. Vybrali jsme si spolecnost Escape a jak nas "kampa" vypada, muzete videt na fotkach. Je kompletne vybaven kuchynkou, nadobim, plynem, vodou, posteli. Proste vse, co clovek ptorebuje na cestach. Hned jsme si jej zamilovali. Obzvlast VLada, protoze na nem mame nahou zenskou ;-) (fotky z Christchurch)