Další ze zástávek na cestě Malajsií byly Cameron Highlands. Proti pralesu to byl docela rozdíl - teplotní i prostředím. Cestou do Tanah Rata jsme viděli stovky plastových "skleníků", ve kterých pěstujíc od květin, přes zeleninu až po jahody (je srandovní, že musíte vyjet až do 1500 m.n.m. abyste mohli pěstovat stejné plodiny jako u nás v nížině). Na kopcích byly vysázeny vysoké domy úplně jako z rakouských alp - jenom Milka tam chyběla. Druhý den jsme vyrazili na organizovanou tůru, která slibovala vše v jednom.
První na programu byla Rafflesia - největší květina na světě. Technicky je to sice houba, ale to jí na kráse neubírá. V pralese ji pro turisty hledají místní domorodci - začíná jako malá bobule a průběžně se 9 měsíců zvětšuje. Pak jeden den rozkvete a po 9ti dnech odumře. To znamená, že domorodci průběžně monitorují a hledají květiny neustále. Cestou do pralesa jsme se vezli solidním jeepem a bylo proč - cesta byla mírně řečeno blátivá :) Cestou zpět jsme se ještě zastavili ve vesnici domorodců a zkusili si střílet z foukačky - není to zase tak těžké - Kačka i já jsme terč trefili napodruhé.
Druhou zastávkou byly čajové plantáže, kterými jsou Cameron Highlands proslulé. Já jsem sice o značce BOH (Best of Highlands) nikdy neslyšel, ale to pouze svědčí o mé neznalosti. Nikdy jsem nevěděl jak si čajovou plantáž představit - jsou to obrovská pole (celé údolí osázené keři patří jedné firmě) keřů zhruba do pasu, které česáči pravidelně zastřihují. Ostřihané listy pak vysypou na velkou hromadu a ručně třídí podle kvality. Z plantáži jsme pak pokračovali do místní zoo, kde mají motýly, hmyz, ještěrky a hady - některé z nich si můžete podržet a to včetně štíra. Finální zastávkou byla jahodová farma, kde bych si přál jednou bydlet :)
Další den jsme vyrazili na sólo trek po okolních kopcích. Byla to v celku pohodová procházka, hezké výhledy a po cestě zpět i s nezbytnou zastávkou na další farmě s jahůdkami.