Mt.Kinabalu (4095m) je nejvyšší hora jihovýchodní Asie a to jsme si nemohli nechat ujít. Já jsem navíc na WikiTravel objevil možnost jít tam na nejvýše položenou via ferrata na světě - tomu se prostě nedalo odolat. Na Kinabalu se standardně chodí na 2 dny. První den se vyjde do cca 3300m (cca 4-5 hodin), kde je možnost se ubytovat. Druhý den se pak vstane ve 2 ráno a vyrazí se na vrchol (Lows Peak, cca 3 hodiny), kde se pozoruje východ slunce kolem 5:30. Potom se jde zpátky k ubytování, kolem osmé snídaně a sbalení a následně cesta zpět dolů.
Celkem nic extra náročného, ale problém je v tom, že ubytování nahoře je velice omezené. Lidé si to prý běžně rezervují měsíce dopředu, což my jsme samozřejmě neudělali - já to začal řešit pár dní předem, když jsme byli v Semporně :) Ve finále se vše zadařilo díky té via ferrata - chlapci co ji provozují mají nahoře svojí vlastní chatku s ubytováním, takže jediným problémem se ukázal termín. Přesně v době, kdy my tam chtěli být, se pořádal Climbathlon, což v praxi znamenalo, že hora byla pro turisty zavřená. Povedlo se nám zarezorvovat si poslední den před závodem. To se mimochodem ukázalo jako geniální tah - hora už byla zavřená, ale oni dostali nějakým omylem pro nás povolení, takže nás nakonec bylo celkem 10 turistů na celé hoře! To byl naprosto nevídaný luxus - standardně je to tam pomalu horší než na Václaváku.
První den byl relativně pohodový a výstup nebyl zase tak náročný. Akorát já jsem od Kačky chytil bacila, ze kterého se léčila dva dny předtím v Sandakanu, takže jsem po příchodu na chatu zalezl do postele, hodil na sebe dva spacáky a snažil se nabrat síly na další den. Vstávání ve 2 ráno tak nebyl ani problém - za tmy jsme pak jenom my dva s Kačkou vyrazili na vrchol. Stihli jsme to přesně na východ slunce a měli jsme celou horu sami pro sebe, pohádka. Potom jsme sestoupili kus cesty zpátky a začala...
... via ferrata. Průvodce nám krátce ukázal co a jak dělat - Kačka už na ferátě předtím byla, ale pro mě to byla novinka. No a vyrazili jsme po stěně dolů. Místy jsme byli opravdu na kolmé stěně s nádherným výhledem. Mají tam i několik různých mostů - pár čistě lanových, jednu lávku, atd. Super zábava a ty výhledy... Zpátky do chaty jsme dorazili už notně vyčerpaní chvíli po desáté. Po pozdní snídani jsme se pobalili a vyrazili na cestu dolů, která nám trvala skoro stějně dlouho jako den předtím nahoru. Celkem jsme tak mohli šlapat nahoru a dolů cca 12 hodin. Vzdálenost je něco přes 8 km jedna cesta, takže 15 km celkem. Začíná se v cca 1800 m a vrchol je v 4095 m, takže čisté převýšení přes 2000 metrů. A tohle prosím někdo zaběhl za 2h 44minut... nahoru a dolů... Španěl. Vůbec se nedivíme, že se o tom Climbathlonu říká, že je to nejtěžší závod tohodle druhu na světě.
Celkově zážitek úžasný, ferrata suprová a i když je to hodně drahá legrace, rozhodně to stálo za to.