Po třech týdnech na Filipínách jsem se přesunul do Thajska, kam Verča týden před tím vyrazila s bandou kamarádek a dětí. První týden strávili na Koh Lanta a já jsem se k nim plánoval přidat na Koh Yao Yai (relativně velký ostrov na východ od Phuketu). Doprava tam není složitá - z letiště taxíkem do přístavu Bang Rong Pier, potom lodí na Koh Yao Yai a tam ještě jedním taxíkem ze severní části na jižní cíp. Vše proběhlo bez problémů a tak jsme se večer všíchni šťastně shledali v Heaven Resort (zní vznešeněji než byla realita :) Celý pobyt v Thajsku vymýšlela a organizovala Verčina kamarádka, co tam dělala několik let průvodkyni. Na Koh Yao se znala s klukama z české potápěčské základny Elixir Divers, kteří sídlí v resortu Elixir - ten byl tak 20 minut pěšky od nás a výrazně luxusnější. Z různých důvodů se všichni rozutekli buď zpátky na Koh Lanta nebo se přesunuli do Elixíru, takže jsme v nebi zbyli sami.

   Koh Yao Yai je relativně řídce obydlený a na thajské poměry i málo rozvinutý. Není to velká turistická destinace, takže je tam resortů jenom pár a jsou hodně rozstrkané a tak narazíte na jiné turisty opravdu vzácně. Doprava je klasicky nejlepší na půjčených motorkách - samozřejmě bez helmy a v co nejhojnějším počtu. Naše přesování fungovalo tak, že já jsem měl NC v nosítku na břiše a Verča seděla za mnou s kočárkem na klíně. Jediný, komu to opravdu vyhovovalo byla NC, protože mi mohla pomáhat zatáčet :) Taky jsem si tady konečně pořádně užil ovoce - meloun padl za vlast každý den, k tomu výborná manga, ananasy... prostě pohádka.

   Na ostrově se ve velkém věnují pěstování gumovníků. Konečně jsem se dozvěděl, jak to přesně funguje - třeba, že je chodí nařezávat v jednu v noci, kdy tečou nejvíc, atd... Stavili jsme se také u trenéra opiček - učí je trhat kokosy. Takový makak se naučí nejen vylézt na palmu a shodit kokos, ale také poznat který je zralý. Za každý shozený ořech prý majitel dostane 1 báth a dobře trénovaná opička přijde na 30tisíc, tak se asi musí docela otáčet :) Další výlet jsme si udělali na motorce na Koh Yao Noi (severní ostrov). Tam bylo největší dobrodružství přeprava motorky - normálně ji šikulové popadli a odnesli na long-boat. Akorát jsem na ní musel po cestě sedět, aby nespadla. Noi je výrazně menší a civilizovanější - už třeba jenom proto, že je na něm 7/11 a bankomat :)

   Hlavní zábavou bylo ale potápění. Verča si udělala kurz před dlouhou dobou, takže jsme si první den dali refresher - skoro bych řekl, že ho ani nepotřebovala, po chvíli už byla ve vodě jako rybička. První destinace byl místní house-reef a trošku mě to vyděsilo. Viditelnost mizerná, život skoro žádný, korály zničené, děs. Aspoň, že jsem měl šanci vidět thajské rybáře při práci - mají klece pod vodou a chodí je vybírat. Na lodi mají kompresor s 30m dlouhou hadicí, která jim přivádí konstantní tok vzduchu přímo do brýlí, takže dýchají jenom nosem. Tomáš mi tvrdil, že z pastí vyberou jenom velké ryby a ty ostatní pustí, ale já je viděl na vlastní oči, jak berou úplně vše... Tak nevím komu věřit. 

   Další den jsme si zajistili na celý den hlídání a vyrazili na pořádné potápění - vrak ferry (opravdu se potopila když vezla pasažéry - prý snad pojišťovací podvod) a pak shark point a anemone reef. Vrak byl moc hezký a hlavně jsem si ho mohl prolézt sólo (na Verču to bylo moc hluboko, takže šla se skupinou). Takové hejna malých rybek jsem snad ještě neviděl. Shark point mě trošku zklamal - ne, že bych čekal žraloky, ale prostě mi nepřišel nic moc. Zato anemone reef byl konečně úžasný, ten opravdu doporučuji. Potápěli jsme se pak ještě jedou na Koh Dok Mai - to bylo taky docela hezké. Mě se tam hlavně líbila relativně velká jeskyně (cavern).

   No a poslední a nejlepší zážitek měl být paragliding. Tomáš (jeden z divemasterů) je hodně zkušený pilot a létá tam s turisty tandemy. Startuje a přistává buď na ostrůvku kousek od Koh Yao nebo z pláže kousek od shopu - nechá se vytáhnout lodí na které mají přidělaný odviják (buď do 300 nebo i 500m vysoko). Byli jsme tam 10 dní a že se chceme proletět věděli kluci od začátku. Přesto to nechali na úplně poslední den dopoledne - no a jak už je u paraglidingu zvykem, počasí nespolupracovalo. Foukalo špatným směrem a tak prostě nešlo startovat. Moc mě to mrzí - moc jsem se těšil, že uvidím ostrov a moře z výšky. Takhle budu muset do asie na paragliding snad vyrazit sám nebo co :)