Probouzime se ve Wanace, udajne neco jako mensi Queenstown, takze adrenalinove sporty servirovane turistum na stribrnem podnosu. Nam to tak teda rozhodne neprislo, bo kemp mame skoro pro sebe. Ale je to mozna tim, ze uz je opravdu po sezone (ta skoncila 30.4.). KAzdopadne rano ve Wanaka neni vubec hezke, po delsi dobe opet zamraceno, v noci prselo a tudiz se nam vubec nechtelo vstavat.
Vydali jsme se tudiz nejprve do mistniho turistickeho centra DOC (department of conservation) office, kde jsme se shaneli po predpovedi pocasi. Mivaji zde vzdy aktualni a dost presne predpovedi, takze v ramci planovani tato centra navstevujeme dost casto. Navic tu maji k dispozici letacky a spodorobnymi mapami vsech moznych treku. Zde nas pani ujistila, ze rozhodne  dnesni den bysme si meli uzit, nebot zitra to bude jen horsi. Take tvrdila, ze v tomto rocnim obdodi jsou mraky nad jezerem skoro vzdycky a ze vzdy kolem poledne se to protrha a pak je krasne. Uverili jsme ji a jeste se vydali na trek udolim Roba Roye za ledovcem.
Vyrazili jsme az po poledni, kdy se mraky opravdu rozestoupili a udelalo se nadherne jasno! Trek zacina 30km prasnou cestou neskutecne placatym udolim, ktere je vlastne jedna velka pastvina a na ni nekonecne ovci a krav, okolo hory, v popredi uz zasnezene. No proste romantika jak z filmu!!! CEsta byla zajimava taky tim, ze jsme se tomu dobytku museli dost vyhybat, bo evidentne to udoli jim patri a nejaci blaznivi turisti je vubec nevrzrusuji. Taky jsme ale museli projet asi sedm brodu, coz pro nas domecek na koleckach byla docela hracka, ale prece jen sme melii obavy aby mu nekam nezateklo.
Do vychoziho bodu treku dorazime kolem druhe odpoledne a to nas ceka 3-4 hodinovy trek, takze mame co delat, abychom se vratili za svetla. Hned na uvod nas ceka nas prvni swingbridge (lanovy most). Cesta pak pokracuje pralesem porad mirne do kopce. Nasim cilem je dojit do mista, kde je vyhlidka na ledovec Rob Roy. Kolem pul ctvrte jsme pod ledovcem, nasim prvnim novozelandskym! Nikdy predtim jsem takhle blizko ledovci nebyla a i tak je to jeste dost daleko a halvne dost vysoko v horach. Ale pohled je to impozantni!!!
Navrat jsme stihli akorat kolem pul seste, kdy zapada slunicko. Takze cestu zpet udolim jsme absolvovali v noci, coz znamenalo vyhybat se nejen dobytku, ale tentokrat i kralikum a "medvidkum" (nejake zvire podobne lasicce, ale vetsi, hnede, s cernym ocasem a leze to po stromech).