Po paraglidingu jsme se konecne odlepili z Queenstown a presunuli se trochu do vnitrozemi, do regionu Central Otago, kde se take drive tezilo zlato. Pri prijezdu do kempu se pan na recepci ujistoval, jestli mame v aute topeni, ze pry noci uz jsou studene.
A mel pravdu. Noc byla opravdu studena a rano snad jeste mrazivejsi, i kdyz slunecne. Vsude kolem nas jinovatka! Dnesnim planem bylo projet se kousek po byvale zeleznici na kole, ale to mrazive rano nas odradilo (teda spise Vladicka, bylo mu fakt zimenka :) Takze jsme od kol upustili a zustali opet u pesi turistiky.
Na trasu po byvale 170 km dlouhe zeleznici (dnes zrusene a upravene jako cyklo-peso-kono-stezka) jsme se vypravili z mestecka Lauder a vybrali jsme se asi jen 7km usek, na kterem jsou dva asi 200m tunely a jeden viadukt. Je fascinujici jak tehdy na pocatku minuleho stoleti lide tvrde pracovali a co vsechno dokazali pomoci jednoduchych nacini, nastroju a zarizeni. U jednoho tunelu jsme meli moznost prohlidnout si zbytky osady delniku stavejicich ty tunely. Chudaci nemeli ani poradny prostor aby si postavili nejaky pribytek. Meli vzdy jen malinkou kamennou "garsonku" s kominem a to vsechno jeste ve svahu. No des! Navic celou tu zeleznici staveli kvuli tomu zlatu, ktere se tu kopalo. Ale zlata horecka skoncila po triceti letech (skoro drive nez stacili celou trasu dokoncit) a zeleznice byla najednou k nicemu. Dnes z ni funguje jen par desitek kilometru nejblize k pobrezi, a to stejne dost sporadicky a spise turisticky. Na NZ se holt zeleznice nejak moc neujala, neco jako na Bermudach :)