Saigon (nebo po novu Ho Chi Min City - HCMC) je obchodním srdcem Vietnamu. A také podle toho vypadá. Doprava je snad ještě hektičtější, než byla v Hanoi - umocněná tím, že tady jsou ulice široké. Je doslova fascinující, jak se jsou všichni schopni proplétat napříč bez výraznějších kolizí - něco takovéhleho nastat v Praze, tak se domů nikdo z nás už v životě nedostane. Lidé jsou tu evidentněn bohatší - je tu hodně nových domů, obchody západního stylu a celkově to prostě je světová metropole.
Jeden den jsme věnovali procházkám. Vyrazili jsme k Jade Pagodě (Jantarová pagoda), která je doslova ukrytá kus od centra a její asi nejzajímavější věcí byl bazének se spoustou želviček :) V rámci vzdělávání jsme vyrazili i do muzea války, kde je vystavených spousta dobových fotografií a i pár tanků, vrtulníků a děl. Fotky byly zajímavé i děsivé zároveň, ale stejně jako v DMZ i tady je vše prezentováno hodně tendenčně. Asi nejhorší jsou fotky dětí a dospělých zasažených "Agent Orange", což byla nějaká chemikálie, co Američané rozprašovali. Vedlo to k šíleným deformacím a i dnes se prý ještě občas narodí děti poškozené. K dokonání dojmu tam mají navíc pár takových narozených drobků naložených v lihu a vystavených...
Protože jsme měli města už dost a ještě nám zbývaly dva dny, tak jsme vyrazili autobusem na sever do Mui Ne. To je v podstatě plážové letovisko, teoreticky 4 hodiny autobusem - prakticky nám cesta tam zabrala hodin 8... No, vykoupali jsme se, užili si trošku sluníčka a to se počítá. Mimochodem místní klientela je evidentně hodně rusky mluvící, protože většina nápisů byla i v azbuce :)