Glass House Mountains
- tenhle národní park je zhruba 100km od Brisbane a tvoří ho několik špičatých vrcholků rozesetých po krajíně. Na některé je možné i vylézt a proto jsme přijeli. První jsme si vybrali Ngungun - v průvodci ho popisovali jako relativně náročný trek, ale pořád ještě dostupný pro běžné turisty. Nebylo to nic zase tak náročného - nejdřív pár schodů a potom cesta do kopce po kamenech. Výhled z vrcholku stál za to. Snadné pokoření nám dodalo kuráž, takže druhý den jsme se vypravili na Beerwah (už jen ten název!) - v průvodci popsaný jako velice náročný a vyžadující lezeckou výbavu. Už při příjezdu na parkoviště jsme viděli velké "warning" cedule - že prý tam někde popadaly kameny a trek je zavřený. Naštěstí se z něj zrovna vracela skupinka omladiny - že prý kus dali - tak jsme vyrazili také. Přivítaly nás opět schody po kterých jsme dorazili k dřevěné plošině. Dál vedla hladká příkrá skála. Nejdřív jsem kus vylezl v botech, ale to se nedalo. Pak nám tam jedna místní rodinka poradila zkusit to naboso. Takže jsem kus vylezl a docela se to dalo. Pak se přidala i Kačka a nakonec jsme vyšplhali na místo, které jsme prohlásili za dostatečné pro uspokojení ega a dali otočku. Cestou dolů jsem si navíc výstavně roztrhl bříško na noze - do bot paráda! Chjo, proč se jen já při každém pokusu o sport zraním... Cestou zpátky jsme ještě potkali další místňáky - prý na kopec vidí občas letět vrtulník zachraňovat turisty co nemohou dolů. To jsem měl vědět! :)
Bundaberg
- město, kde se vyrábí nejznámější australský rum. To jsem si já samozřejmě nemohl nechat ujít! Takže jsme vyrazili na návštěvu továrny. Mají to docela hezky udělané - protáhli nás všemi fázemi výroby, od skladování melasy z vedlejšího cukrovaru, skrz distilérku, sklad se sudy na zrání, až po balírnu. V "muzeu" jsme se dokonce dozvěděli, že se jim tam o měření kvality staral český emigrant a velice si ho vážili. No, podle mě ho měli spíš zastřelit nebo minimálně poslat zpátky. To, co vyrábí, je snad horší než tuzemák (což technicky ani není rum). Vyzkoušel jsem tři jejich varianty - těžký likérový, normální a "extra" - jeden horší než druhý. Dělají dokonce i jejich verzi "dark and stormy", což jsem taky ochutnal, a div nevyprskul zpátky na barmanku. Během války prý australská vláda konfiskovala veškerou výrobu pro vojáky na frontě - asi bych se nechal raději přejet německým tankem, než muset pít tohle...
Fraser Island
- největší písečný ostrov na světě. Původně jsem sem ani nechtěl jet, protože v průvodci psali, že je na to potřeba 4WD (terenní auto s náhonem na všechny čtyři) a celkově to všechno znělo komplikovaně. Ale pak mě naštestí Kačka přesvědčila. Byl to jeden z nejlepších zážitků v Austrálii. Půjčili jsme si na 3 dny Landrover, pořádný kus auta s pneumatikami z traktoru a motorem z tanku (to je můj odhad). Na ostrově je jenom pár "silnic" - což jsou jenom špatné nebo vyloženě hrozné koleje vyjeté v písku. Většinu času je auto spodkem na písku. Loď nás dopravila na západní pobřeží, ze kterého jsme přejeli lesem napříč na východní pobřeží. Tam se pak jezdí těch cca 100km co je ostrov veliký po pláži. Trik je v tom, že je možné jezdit jenom 2 hodiny kolem odlivu, jinak je pláž zalitá mořskou vodou a tou se jezdit nesmí. Je to hezký pocit, svištět si po pláži autem 80km/h a u toho se vyhýbat rybářům a přistávajícím letadlům :) Spali jsme ve stanu (poprvé co jsme ho na cestě použili!) na pláži - kolem nás nikdo (jenom divocí dingové), ráno člověk vystrčil hlavu ze stanu a koukal na východ slunce... paráda. Navíc jsem si tam opravdu užil řízení 4WD - mám pocit, že tohle auto by vyjelo všechno i bez mojí pomoci, ale stejně - člověk se u toho cítí jako MUŽ :) Celkově úžasné, pokud se vypravíte do Austrálie, rozhodně nevynechat.
Carnarvon Gorge
- náš první výlet do opravdového "outbacku" Austrálie, přes 700km do vnitrozemí. To celé jsme se rozhodli odřídit za jeden den, což se ukázalo jako mírně řečeno nešťastný nápad. Posledních 150km jsme dojížděli po západu slunce, což proměnilo silnici v "klokodrom" - netroufli jsme si jet víc než 40km/h, protože na silnici sqatovala snad půlka klokanů z celé Austrálie. Údolí Carnarvon se dá projít za jeden (dlouhý) den. Vede skrz něj jeden cca 10km trek, ze kterého se v různých místech odpojuje několik odboček. Na několika je možné vidět domorodé umění namalované na skalách, další je amfiteátr vymletý do skály, na dalším jsou přežívající prehistorické kapradiny prý snad z doby dinosaurů, atd. Druhý den jsme vylezi na Boolinda Bluff, což měla být vyhlídka na celé údoli. Není to tak úplně pravda - je vidět konec, ale dál už ne, díky jeho tvaru a různě překážejícím skalám :) Výšlap ale stejně stojí za to - tolik funících německých turistů na jednom místě se jen tak nenajde :)
Eungella National Park
- domov ptakopysků. Po zkušenosti s koaly, jsem byl velice skeptický. A taky ano - na místo jsme dorazili přesně dle doporučení před západem slunce. Mají tam pro turisty udělanou plošinu, ze které je hezký výhled na kus řeky, kde prý žijí. Strávili jsme tam víc než půl hodiny a neviděli jsme ani chlup. Pomalu padala tma, ale stejně jsme se vypravili po treku kolem řeky a doufali, že je třeba zahlédneme tam. Víc než hodinu jsme zkoušeli na různých místech, ale ani jededn se neukázal. Představa, že opravdu skončíme jako s koaly, mě děsila natolik, že jsem sám přišel s návrhem zkusit to znova za úsvitu. Dokonce se nám opravdu povedlo se ráno ještě za tmy vylámat z postele, dojet na místo a... byli tam! Na fotkách moc vidět nejsou, ale ve vodě jsme jich viděli několik. Jsou malinkatí, tak 20cm a ve vodě řádí vesele. Pozitivně naladěni jsme pak vyrazili na "forest fly" - což je lano natažené v korunách stromů, po kterém se jezdí v sedáku. No, není to žádný adrenalin, ale zábava dobrá. Navíc tam měli stromy plné ovocných netopýrů - smrdí a řvou, ale jinak jsou roztomilí. Jo a abych nezapomněl - provozují to hipíci :)
Yongala a
Magnetické Ostrovy
- naše dva dny potápění. Yongala je asi nejlepší potop v Austrálii. Ve zkratce, potopila se se všemi pasažéry v bouři v někdy kolem roku 1930. Našli ji až po válce a mezi tím se stala úžasným umělým útesem a přitahuje ryby z širokého okolí. Potop to byl natolik úžasný, že jsem ho
popsal v samostatném článku. Dalši den jsme jeli z Townsville potápět se na Magnetické ostrovy. To už nebylo nic úžasného. Asi nejvíc nás dostala to, že tam se jede 3 hodiny lodí a pak nám dali 45 minut na první a 30 minut na druhý potop... Korály to byly hezké, ale za tu cestu to prostě nestojí.
Townsville
- tady jsme se moc nezdrželi. Vyrazili jsme akorát do Reef HQ, kde (prý) mají největší umělý korálový útes na světě. To by ani nebylo nic tak úžasného - při potápění vidíme opravdové - ale každou půl hodinu tam mají nějaký program. Různé přednášky, krmení, atd. Takhle jsme se dozvěděli o nejnebezpečnějších vodních potvorách v Austrálii - člověku se potom ani nechce do vody, když zjistí, že 2cm velká medůza nás může zabít... Byli jsme tam i na krmení žraloků, kde jsme viděli pilouna (sawfish) při žraní. Taky tam mají želvu, co je normálně vegetariánská, ale po 2 letech v akváriu se žraloky přesedlala na maso! :)