Po dlouhém přemýšlení kam s
Ondřejem na jeho měsíc volna vyrazit, jsem nakonec vybral kombinaci
Bornea a
Filipín. Původně mě víc lákala Afrika, hlavně kvůli Kilimanžáru a pak potápění v Mozambiku, ale 4 týdny na to prostě nestačí a navíc i finančně je to minimálně dvojnásobek proti Asii. Sehnat levnou letenku do Asie se ukázalo náročnější než jsem čekal, takže jsme jeli autobusem do Vídně, odtud pak přes Istambul do Kuala Lumpuru a z něj do Tawau. Jediný problém byl v tom, že nám vyšlo 7 hodin volna v KL - původně jsme ani nepočítali, že se do města podíváme, ale jezdí tam z letiště rychlý vlak (cesta trvá 30 minut), tak jsme nakonec vyrazili.
Já už jsem v KL
pár dní s Kačkou strávil, takže jsem se ujal role průvodce a protáhl Ondřeje částí historického centra. Central market byl tak brzy poránu ještě v podstatě zavřený, takže jsme se jenom prošli po okolí a pak vyrazili do
národní mešity. Ondřeje jsem nalákal na brožurky, které mu vysvětlí jak to v Islámu je s tím mnohoženstvím a jestli mu opravdu manželství s muslimkou zaručuje sex každý den :) Po obligátním převlečení do slušivýh hábitů abychom neurazili Alláha jsme šli na prohlídku. Chvíli se nám tam věnoval místní dobrovolník a pár zajímavých věci jsme se od něj dozvěděli.
Třeba že střecha národní mešity má tvar otevřeného 16ti cípého deštníku - když ji stavěli (1963-65), tak se počítalo s tím, že bude mít Malajsie 16 krajů. Pak se ale odtrhl Singapur a Brunei, takže skončili jenom se 14ti. Přestavovat kvůli tomu mešitu už se jim asi nechtělo :) Minaret má pak tvar zavřeného deštníku, aby tématicky ladil. Sloupy vně mešity mají evokovat kokosové palmy a slouži jako odtoky vody, která se chytá ze střechy a svádí do rezervoárů v podzemí. Ta se pak recykluje pro použití při obřadech (muslimové se v ní omývají) a udržování zeleně.