Bula Fiji! Ahoj Fidži! Tak jsme tady, uprostřed Pacifiku. Srandovní je, že přeletět z Darwinu do Sydney trvá téměř stejně jako ze Sydney na Fidži. Nejprve možná něco málo z historie. Fidži bylo necelých 100 let britskou kolonií, ale předtím byli kanibalové a velice dobří bojovníci. Výhodou takové historie je, že se tu mluví anglicky a že jsou křesťani. Nevýhodou je, že Britové přivezli Indy a těm se tu zalíbilo a je jich tu teď 40% populace. Takže lidé na Fidži mezi sebou mluví anglicky, poněvadž jeden z nich mluví některým ze 100 dialektů fidžanštiny a ten druhý mluví hindu. Fidži tvoří několik ostrovů, dva velké, celkem obydlené a rozvinuté, další maličké a ještě menší.
Pokud si představujete Fidži stejně jako my - bílé pláže, kokosové palmy, sluníčko, azuro, bikiny, koktejly.......prostě tropický ráj - tak budete zklamaní jako my :( Ačkoliv první dojem takový byl. Přiletěli jsme na hlavní ostrov Viti Levu, do turistického centra, do města Nadi. Ubytování bylo úžasné, asi nejluxusnější, co jsme zatím měli. Výhled na moře, bazének, poctivý koktejl s deštníčkem, lehárko v houpací síti, příjemné teplíčko, pohodička.
Další den jsme se malým letadýlkem přesunuli na třetí největší ostrov, Taveuni. Nejdříve to byl docela šok - na letišti (které samo o sobě bylo trochu delší fotbalové hřiště s takový malým přístřeškem) nás nikdo nečekal, náš resort nebyl ze silnice nijak označený, takže jsme nevěděli jestli nás taxikář neodvezl někam jinam, v resortu nás nikdo nečekal, nebyl tu bazén, nebyl tu nikdo ..... Nakonec se nám podařilo majitele vytrhnnout od rodinné oslavy a ubytoval nás do malého ale milého bungalovu. Rodinná oslava ovšem zapříčinila to, že restaurace byla zabraná, takže jsme se hned museli sami postarat o něco k snědku. Nejprve jsme zkusili jeden ze ze tří obchůdků typu "potraviny-smíšené zboží", ale to nás neuspokojilo, i  přesto, že jsme si vybrali ten "s největším výběrem". To jsme netušili, že najíst se bude ještě větší problém. Z celých pěti restaurací ve městě jedna už zavřela (bylo sedm hodin večer), druhá ten den ani neotevřela, další byla ta v našem resortu zabraná pro rodinnnou oslavu a jednu se nám nepodařilo najít. Naštěstí tu poslední jsme našli, měla otevřeno a my se konečně najedli :)
V pondělí jsme se konečně začali potápět. Po zklamání z Velkého bariérového útesu v Austrálii jsme od potápění zde raději ani moc něčekali. Ovšem, Duhový útes (Rainbow Reef) byl něco naprosto fantastického. Korály zde jsou prostě úúúúžasné. My jsme měli dokonce to štěstí a potápěli jsme se na Bílé stěně (White Wall), která je z celého útesu nejznámější. Byl to opravdu ohromující a těžko popsatelný zážitek. Bohužel ani fotky nedokáží postihnout ten skutečný dojem. Během dvou dnů potápění jsme viděli tolik nádhery pod vodou jako zatím snad nikde!
Mimojiné, přestávku mezi potopy jsme vždy trávili na jedné z běloučkých pláží s kokosovými palmami. Vláďovi to nedalo a pokoušel se kokosák rozbít. No, druhý den se mu to nakonec podařilo, ale ty odřené dlaně :)
Poslední den na Taveuni jsme se vydali na západní stranu ostrova zkouknout největší atrakci ostrova. Taveuni jetotiž jedno ze dvou míst na světě, kterým prochází 180° poledník (to další místo je někde na Sibiři). Takže stojíte jednou nohou v úterrý, zatímco druhou ve středu. V průvodci dokonce psali, že dříve britští farmáři tohoto jevu zneužívali a nutili chudáky pracovat i v neděli, neboť políčko už se na cházelo na pondělní části ostrova. Samotný poledník se nachází na fotbalovém hřišti, takže zápasy tu trvají v podstatě dva dny :) Taky je tu obchod, který "otevírá jako první na světě". Ve zbytku dne jsme ještě navštívili perlovou farmu. Což spočívá v tom, že uprostřed laguny je domeček na nožičkách, ve kterém bydlí správce farmy. Ten nám podrobně vysvětlil celý proces "pěstování perel" a dokonce nám ukázal, jak se do mušle vkládá to jadérko, které je základem nové perly.
Toť z Tavenui vše a další den jsme se přesunuli opět na hlavní ostrov, Viti Levu.