Oba s Pephánkem máme rádi “makro” – t.j. malinké potvory, které se pokud možno moc nehýbou a tím pádem se dobře fotí :). V ideálním případě jsou navíc i velice vzácné a k vidění na jen pár místech na světě. Lembeh už jsme před 2ma lety navštívili, takže bylo na čase vyzkoušet Ambon. S levnými letenkami z Bali nám pomohl Ivan Cerovic (přes email) a světe div se, navzdory problémům Lion-air se nám povedlo přeletět dle plánu :) Na ambonu už si nás na letišti (překvapivě veliké) vyzvedl Majkl a pomohl s ubytováním v homestay Patra, cca 50m pěšky od diveshopu. 

Potápění jsme měli domluvené s Dive Blue Motion – je to dive-shop, co před pár lety založil německý hipík Mika, kterého už po 20ti letech nudilo Thajsko. Začal nejdříve na Banda, ale tam ho to přestalo bavit a když se uklidnila polická situace na Ambonu (=přestalo se tam střílet a vraždit), přesunul se tam. Velkou výhodou DBM je to, že se většinu času člověk potápí přímo z pláže před diveshopem. Pokud je proud, tak stačí jít 50m vedle za roh do velkého přístavu a hledat štěstí tam.

A hledat je opravdu co… Za těch 6 dní potápění nebyl jediný, kdy bysme se nevrátili plní nadšení a nenašli něco dalšího, co jsme předtím ještě neviděli. Koníci, nudibranchi, krabíci, chobotnice, miniaturní potvory všeho druhu – opravdu neuvěřitelné kousky a spousty. Téměř každý den jsme vyrazili na i noční potop, které se prostě musí zažít. DBM mají navíc jen jedno pravidlo – vrátit se zpět s 30ti bary v tanku. Pravidlem tak byly potopy 70+ minut a já si jednou dal i krásných nočních 130 minut pod vodou :) Jediné nebezpečí spočívá v rybářích, kteří už na háček ulovili nejednoho potápěče (včetně mě :).

Po třech dnech na Ambonu jsme odjeli na týden na Bandu (viz dále). Z Bandy jsme se vrátili a pokračovali další 3 dny v potápění zde. Poslední den se ale málem vše zkazilo. Začalo to nevinnou otázkou Miky, jestli bychom nechtěli zkusit najít Rhinopia (vzácná ryba), že je to kousek lodí, ale v hloubce. Tomu se samozřejmě nedalo odolat. Dorazili jsme na místo a zjistili, že „mírný proud“ se změnil ve slušnou divočinu. Naskákali jsme do vody a snažili se udržet za lodí na laně. V tu chvíli Pephánek vedle mě najednou povídá „ty ***, mně upad foťák“. Pro ty, co neví jak Pephánkova výbava vypadá – představte si monstrum 1m široké konstrukce s velkým foťákem uprostřed, blesky kolem, světlem, atd… Já se okamžitě potopil a šel co nejrychleji dolů doufaje, že foťák někde kolem uvidím.

Jeden by si řekl, že přece nemůže být problém něco tak velkého ve vodě najít, navíc sotva pár sekund po tom, co vypadl z ruky. Problémem byl silný proud v kombinaci velkou hloubkou a velice malou viditelností. Velice těžko se odhaduje jak rychle taková věc klesá, jak moc ji proud odnáší a navíc i po dopadu na dno (které se svažuje) ji proud dál sráží pryč. No, napoprvé jsme foťák nenašli, ale hned po vynoření (šli jsme nahoru jakmile bylo jasné, že už jsme odneseni proudem příliš daleko) jsme zkusili podruhé a k obrovské úlevě nás všech se Mirandě (místní DM) povedlo na Pephánkův poklad natrefit. Takže nakonec vše dobré a já mohu Ambon a Dive Blue Motion všem milovníkům makra vřele doporučit.

Ještě musím zmínit jednu příhodu, která krásně ilustruje pohodu, která v DBM panuje. Je takovou mojí tradicí, že když se mě některý z divemasterů zeptá „co bych chtěl vidět“, tak odpovídám whaleshark. Za poslední dva roky jsem ho navíc postupně „obohacoval“ o další parametry důvěrně známé milovníkům „makra“ – takže teď už moje odpověď zní „baby pygmy hairy whaleshark“. Nejvíc mě dostane, když divemaster zadumaně pokývá hlavou a odvětí, že „neslibuje, ale zkusí“ :) Pro lidi neznalé – to je asi něco jako říct si o mládě polárního tečkovaného slona. No ale! Plavu si takhle z potápění v přístavu když najednou Miranda přede mnou zuřivě ťuká do tanku a gestikuluje, ať se valím rychle podívat. A tam TOHLE… Klobouk dolů – můj první pygmy hairy whaleshark :) Od teď hledám psychedelic mola-mola…