Další zastávkou na našich 2 týdnech na Filipínách byl ostrov Siquijor. Přesun z Moalboalu se obešel bez létání – autobusem jsme přejeli (cca 3h) na jih ostrova Cebu do Lilo-An, tam nasedli na loď (cca 30 minut) do Sibulanu, na druhé straně přeskočili na tricykle, který nás odvezl do přístavu v Dumaguete (20 minut), počkali si na další loď na Siquijor (cca 1h) a tam už posledním tricyklem (cca 45minut) až do Kiwi beach resort – celkem nám přesun zabral větší část dne. V kiwi nás ubytovali v mini-kamrlíku za garáží (byl čínský nový rok, takže ubytka byla hodně zabraná) – já skončil na matraci na podlaze v komáry zamořené kuchyňce (bez moskytiéry na noc, uf).

Na Siquijoru jsme měli naplánované jen 3 dny a ukázalo se to jako tak akorát. Potápění tam bylo docela hezké (trošku horší viditelnost) – hlavně noční jsme si opravdu užili. Divemaster dvakrát objevil snad 1cm velkou frog-fish (až jsem ho začal podezřívat, že je vytahuje z kapsy :) a našli jsme 2 nudibranche, které jsem ještě nikdy neviděl. Jinak pohodový pobyt se nám zkazil hned druhý den – Pepánkovi se bohužel podařilo „utopit“ foťák. Navíc mu nezafungoval ani systém na detekci vlhkosti v housingu, takže si toho všiml, až když v něm byly tak 2cm vody. Hned jsme ho vzali na loď, omyli sladkou vodou a nechali sušit, ale mnoho šancí jsem tomu nedával – elektronika pobyt ve slané vodě prostě nemá ráda.

Odpoledne po vysušení jsme ho zkusili zapnout a překvapivě se zdálo, že minimálně tělo foťáku normálně funguje. Objektiv (má v sobě také elektroniku) byl ale mrtvý – to byla na jednu stranu dobrá zpráva (škody nebyly až takové), ale zároveň to znamenalo, že jsme do konce pobytu bez fotek :( Poučení pro příště – nenechávat svůj foťák doma, redundance je důležitá! Pephánek trochu doufal, že objektiv seženeme v Dumaguete, ale to se ukázala jako lichá naděje. Dokázali jsme ho ale zajistit v Manile, takže tam na nás měl čekat, až budeme přejíždět na Borneo.